Bombardování Kladna: příběh jedné lokomotivy

Na projektu Kladno minulé je vůbec nejkrásnější, že nikdy nevíte, kam vás zavede. Už dva roky se snažíme publikovat především fotografie toho, jak město vypadalo v minulosti. Z našeho pohledu je často zajímavé prohlédnout si, jak před lety vypadaly stavby v našem okolí, připomenout si některé, jež už neexistují, případně se potěšit volnou krajinou, která je dnes zcela zastavěná.

Lidé, kteří nežili v Kladně a kteří Kladno třeba vůbec neznají, ovšem koukají na obsah stránek úplně jinak. Fotografie pro ně zachycují spíše běžný život než „zmizelé“ město. Spíše než prodejna Jitřenka je zaujme dlouhá fronta na maso (ostatně fotografie z tohoto souboru by se měla objevit v publikaci o historii českého řeznictví), spíše než na rozbombardované autobusové nádraží si všimnou zvláštního typu autobusu.

Něco podobného se stalo i teď, a shodou okolností, opět u fotografií bombardování Kladna z konce druhé světové války. Pan Filip Vojtášek nás upozornil na unikátnost poslední fotografie souboru. Poslal nám k ní komentář:

Při náletu bombardérů pravděpodobně z 446. bombardovací skupiny 8. letecké armády dne 17. dubna 1945 byla poškozena (jako jediná podle dobového hlášení) lokomotiva číslo 354.437, která příslušela ke zdejší výtopně. Ze snímku ve větším rozlišení jsou vidět na pravé straně průstřely z kulometů po předchozím útoku spojeneckých stíhaček (tzv. hloubkařů).

Kladno minulé dokáže stále překvapovat.

Více informací o hloubkařích se dozvíte na http://hloubkari.bloguje.cz.

Datum: 27.2.2010, autor: Roman Hájek, kategorie: Blog, témata: o projektu, protektorát

Mapa

Komentáře

Jsem ročník 1941, čili na WW II si moc nepamatuji. Jedna velice živá vzpomínka je na bombardování Kladna, které jsem viděl na vlastní oči a respektive se mi v duchu promítá i dnes, když si na to vzpomenu. Bydleli jsme v Praze 8, na chatu jsme jezdili k Poteplí do tzv. Energokruhu, nebo jak se tomu tenkrát říkalo. Byla to osada jednoduchých chatiček a hala, celé to patřilo Elektrickým podnikům Praha.
Byl nádherný slunečný den a babička mne vzala sebou natrhat mařinku vonnou, kterou si tenkrát kuřáci nastavovali nedostatkový tabák, který byl na lístky. Šli jsme někam za Čeperku, která byla prý zabraná oddíly SS na kraj lesa. Tam zřejmě mařinka hojně rostla. Když se ozvalo hučení letadel, šli jsme se podívat úplně na kraj lesa co se děje. I když se bombardování odehrávalo asi 10 km vzdušnou čarou od nás, dobře si pamatuji, že byly zřetelně vidět malinké černé tečky padajících bomb. Některá letadla létala až nad námi.

Nevím přesně, odkud jsme mohli s babičkou vše tak dobře pozorovat. Několikrát jsem to místo v minulé době marně hledal. Za ta léta může být les kde tenkrát nebyl a naopak. Rozhodně to ale patří k mé největší a nejsilnější autentické vzpomínce na WW II.

S pozdravem Martinek

datum: 27.7.2017 11:02, autor: Miloslav Martinek