Jak jsem objevil Kročehlavy

Známe svoje město?

Můžu po těch několika málo týdnech, co pro Kladno minulé sháníme materiály, říci, že mně osobně pomohlo značně rozšířit obzory. Vždy, když někdo ve škole položil onu otázku: „Jak znáte svoje město?“, usmíval jsem se, maje pocit, že se znalostí Kladna nemám problém. Minimálně v porovnání se svými vrstevníky a spolužáky jsem si byl jist, že o městě toho vím rozhodně více než oni. To možná byla pravda, ale soud v otázce znalosti města byl unáhlený. Dnes bych si svou odpověď dobře rozmýšlel a pak bych asi řekl, že Kladno vlastně až tak neznám. Tedy – uveďme to na pravou míru – budeme-li uvažovat celé Kladno, pak jej vlastně až tak dobře neznám.

Přesvědčil jsem se poslední dobou o své neznalosti hlavně na příkladu Kročehlav. Já, Rozdělovák (či ještě lépe Bressoňák), jsem do Kročehlav nikdy příliš nezavítal. Měl jsem sice tušení, že tam někde je Baumax, naproti kostel a škola a ještě o kousek dál vinárna Ateliér. Také jsem věděl, kde stával dům čp. 1. A celé nové Kročehlavy jsem měl spojeny jen s nepřehledným sídlištěm…

Pak jsem se dohodl s paní Livancovou, že si přijedu pro nějaké pohledy. Dostal jsem sice přesné instrukce, jak najdu dům, pro jistotu jsem si ale nechal říci i adresu. Nebudu předstírat, že jsem si nepřipadal trapně, když jsem po rodném městě bloumal s mapou (stejná věc mi v Praze vůbec nepřijde ponižující). Dům jsem našel poměrně rychle. Měl jsem ale velkou časovou rezervu – z obavy, že bych mohl někde bloudit a že by vše neproběhlo tak hladce, jsem vyšel skoro o půl hodiny dříve. A tak jsem se jen tak procházel po Kročehlavech.

Po pár minutách jsem si uvědomil, že jsem tak dlouhou dobu přehlížel opravdu zajímavou čtvrť. Staré Kročehlavy totiž v sobě mají zvláštní kouzlo. Domky maličké, staré, bez přestaveb, zateplení a křiklavých fasád. Úzké uličky – zajímavé jsou zvláště ty, které jdou do kopce. A folklóru dodávají i toulaví psi a kočky (což chápu, z hlediska obyvatele nemusí být úplně pozitivní vlastnost). Nebudu se dlouho rozplývat. Zkrátka se mi Kročehlavy zalíbily. Za paní Livancovou jsem šel ještě několikrát a pokaždé „zbytečně“ brzy…

Mimochodem právě v Kročehlavech bydlí asi nejvíce pamětníků, kteří se nám doposud ozvali nebo nám poskytli nějaké materiály. Přemýšlím, jestli to je náhoda nebo symptomatický znak této staré čtvrti.

Datum: 1.3.2008, autor: Roman Hájek, kategorie: Blog, témata: Kročehlavy

Mapa