Toulání po místních názvech

Vyšla nová kniha Jaroslava Vykouka Kladenský tulák.

Proč se čtvrť rodinných domků kousek od centra Kladna nazývá Habešovna? Podle kterého vraha se jmenovala proslulá kročehlavská hospoda U Vraha? A víte, kde se v Kladně říká Na Lintlochu, Na Stařinách nebo Na Václavce? To všechno se můžete dočíst v nové knize Jaroslava Vykouka mladšího Kladenský tulák, průvodci po místních a pomístních názvech, kterou na sklonku minulého roku vydalo Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně.

Po přehledu soch Skulptury v Kladně (2003) a Kladenském uličníku (2007), který se zabýval historií názvů ulic, je Kladenský tulák třetí knihou Jaroslava Vykouka zasvěcenou jeho rodnému městu. Kladenský tulák je vlastně volným pokračováním Kladenského uličníku, na rozdíl od něj je však čtivější a obsahuje více pověstí nebo různých příběhů pochycených z vyprávění.

Kniha je rozdělena na dvě části – v té první se Jaroslav Vykouk věnuje historii jedenácti městských částí a původu jejich názvu, v druhé je abecedně seřazeno přes stovku pomístních názvů, kterými si lidé usnadňují (a usnadňovali) orientaci po městě. Autor přitom vychází především ze zápisů z místních kronik, adresářů nebo plánů. „V porovnání s Kladenským uličníkem bylo tentokrát třeba prostudovat více materiálu a po této stránce to byla práce náročnější. Na druhou stranu vlastní zpracování bylo o něco snazší, jelikož bylo o co se opřít,“ hodnotí práci na knize Jaroslav Vykouk.

Do podoby místních názvů se samozřejmě promítla také minulost města. Ty úplně nejstarší se odvozovaly od různých krajinných prvků (Blata, Bílé vršky nebo U Hruštičky), většina jich ale pochází z druhé poloviny 19. století, kdy se naplno rozjela těžba černého uhlí. Pomístní názvy se však neustále vyvíjejí a vznikají dokonce nové – k těm nejnovějším patří třeba Trilobit, odvozený od stejnojmenného parku v centru města.

Původ některých názvů je dodnes zahalen tajemstvím a lze se o něm jen dohadovat. To je případ i v úvodu zmiňované Habešovny. Mnohé názvy dokážou poměrně překvapit. „Mně osobně nejvíce zaujal název Na Bubci, což je stráň mezi Hnidousy a sídlištěm Korea. Podle obyvatel tu byl hustý les, který působil strašidelně, a proto se tam lidé báli chodit. Ve skutečnosti tu ale stávala obecní zahrada, říkalo se tu tedy Na obci, obecně Na vobci a zkomolením vznikl název Na Bubci,“ říká Jaroslav Vykouk.

Text publikace nepůsobí – jak by se na první pohled mohlo zdát – jako strohý výčet. Naopak u výkladu řady názvů vstupuje autor s osobním náhledem či vzpomínkou, přičemž využívá svých dlouholetých zkušeností práce kronikáře. Díky těmto drobným odbočkám působí kniha o něco laskavěji a důvěrněji, a dává najevo, že ji sepsal člověk se silným citovým vztahem k městu.

Potěší také bohatý obrazový doprovod z archivu autora nebo fondů Sládečkova vlastivědného muzea. Kladenský tulák je bezesporu knížka, která by v knihovničce žádného milovníka místní historie neměla chybět. Sám Jaroslav Vykouk sice přiznává, že na některé názvy možná zapomněl, žádnou další podobnou knihu ale nechystá. Rád by se teď po třech spíše odborných titulech pustil do literatury faktu. Tématem jeho příští knihy by měly být osudy kantorské rodiny Breischlů, jež čtenáře zavede do Kladna první poloviny 19. století.

Psáno pro měsíčník Kamelot.

Datum: 8.1.2010, autor: Roman Hájek, kategorie: Blog, témata: literatura