Jitka a Květa Válovy

27. 3. 2011 zemřela Jitka Válová

• 
• 

Sestry Jitka a Květa Válovy se narodily 1922 jako dvojčata v dělnickém Kladně a celý život zde společně prožily. Od svých šestnácti let bydlely v malém řadovém domku se zahrádkou, který se stal jejich útočištěm a středem jejich společného života. Zůstaly tu s plným vědomím toho, co to znamená – s vazbami ke kladenským přátelům, ale mimo centrum výtvarného dění.

Po druhé světové válce, tak jako jiní mladí lidé, přicházely na znovuotevřené vysoké školy. V poválečné době byla Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze v horšící se politické i kulturně politické situaci země neformální platformou nejen pro umělce, ale i pro studenty.

Květa i Jitka se rozhodly v Praze studovat, chtěly se učit a měly silný malířský talent. Jitka začala ve sklářském ateliéru u profesora Josefa Kaplického. Potom přestoupila za Květou do ateliéru Emila Filly.

Filla ovlivňoval významným způsobem mladou generaci. Vzdělaný profesor jim zprostředkovával hlubší poznání tradice evropského modernismu. V roce 1948 vyšel dokonce soubor jeho teoretických statí O výtvarném umění, bilancující celoživotní umělcovy úvahy. Vyžadoval na studentech práci podle modelu a imponoval jim jako osobnost i jako umělec.

„Filla mi vyhovoval nejen jako pedagog, ale také jako člověk. Já ho nikdy neslyšela, že by někoho někdy seřval, a to jiní kantoři, když někdo udělal nějakou blbost, dělali. Dostali jsme se i k monumentálním obrazům. Tam jsme opravdu studovali, každý den jsme měli model, třeba jsme se chvíli na něj dívali, potom ho kreslili zpaměti,“ vzpomínala na svého učitele Jitka Válová.

Sestry Válovy měly mimo několika společných výstav se skupinou Trasa, dvě malé výstavy v Kladně v roce 1958 a 1959 (s názvem Ocel a člověk). Roku 1966 vystavovaly ve Špálově galerii v Praze. Byla to první bilancující výstava a také na příštích dvacet sedm let poslední.

Až ve třiaosmdesátém roce, došlo ke zlomu výstavou v Galerii výtvarného umění v Chebu, uspořádanou Janou a Jiřím Ševčíkovými. V té době se mluvilo o jejich „objevení“. Výstava upozornila na jejich práci a změnila i jejich finanční situaci.

„Dokonce tenkrát vypravily z Kladna celý autobus, prý je lepší teď, než na funus,“ vyprávěla Jitka Válová. Slavná jsou také setkávání výtvarníků a teoretiků po vernisážích v malé kladenské Galerii 55 u sester Válových. Tato setkání utvrzovala uměleckou sounáležitost v čase normalizační stagnace a pro mnohé jsou v paměti nezapomenutelným zážitkem.

Od roku 1989 se otevřel prostor, naskytly se jim možnosti výstav i v zahraničí. Společně cestovaly do New Yorku, Londýna, Manchesteru, Barcelony, Budapešti a Wellsu. Dostalo se jim i významného ocenění, roku 1994 jim byla udělena ve Vídni Herderova cena, kterou si společně převzaly. Jedna cena pro dvě umělkyně, i takto se dá vnímat dvojjedinost.

V září 1998 došlo k tomu nejsmutnějšímu, zemřela sestra Květa. Nedočkala se v roce 2000 společné velké výstavy ve Veletržním paláci Národní galerie a dalších ocenění, které jí byly uděleny in memoriam. V roce 2004 obdržely Cenu města Klana.

Jitce sestra chyběla, ale po dvouletém smutku pokračovala v malování. Květa s ní však byla dál. Každá byla přítomna v té druhé. „Něco takového se tě dotkne a slovy to nevyjádříš. Tak namaluješ obraz. Ale i když jsme si byly s Květou celý život blízko, nemluvily jsme o tom, co a proč malujeme,“ říkala Jitka.

Jitčin obdiv k prehistorickým figurám, spirituální otisk lidských postav a jejich protáhlé jednoduché formy byly stálým impulsem pro její práci. V poslední době se stále častěji objevovaly v litých a uhlových kresbách.

V roce 2009 se některé kresby objevily v knize Václava Cílka vydané Nadací Dagmar a Václava Havlových VIZE 97. Nebo na výstavě, kterou uspořádala Allena Potůčková v Topičově salonu v Praze. Také na výroční výstavě v galerii Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze.

V roce 2010 udělila Vysoká škola uměleckoprůmyslová Jitce Válové čestný doktorát. Při té příležitosti vystavovala v Galerii VŠUP své lité kresby z let 2007–2010 na výstavě nazvané Jitka válí.

Jitka Válová zemřela v neděli 27. března 2011 ve věku 88 let.

Hudební rytmické záznamy skladeb, malby a kresby můžete do 17. dubna 2011 vidět na společné výstavě Jitky a Květy Válových s názvem Malá retrospektiva v Severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích.

Rozhovor s Jitkou Válovou z roku 2007:

Datum: 28.3.2011, autor: Dagmar Šubrtová, témata: Poldi, osobnosti