Kladenská kina: Kino Elektra

aneb Stalingrad, Sevastopol, 70 mm kino

• 
• 
• 
• 

První stálý biograf v Kladně začal provozovat v roce 1911 Václav Šípek. Zpočátku neměl pevné sídlo, promítalo se proto na různých místech. Od konce roku 1911 dává Šípek svému biografu jméno Elektra. Prvně se pod tímto jménem objevuje 30. prosince 1911 v časopise Středočeský živnostník.

Od dubna 1912 začal Šípkův biograf působit nastálo v hostinci U Jágrů na tehdejší Královské tříde (dnes T. G. Masaryka), čp. 708. Středočeský živnostník o této změně 13. dubna 1912 napsal:

Obětavý a snaživý majitel stálého biografu na Kladně p. V. Šípek přestěhoval se se svým podnikem do prostorného a účelům úplně vyhovujícího divadelního sálu „U Jágrů“. Můžeme konstatovati, že p. Šípek učinil tím krok velice šťastný, neboť jest tak konečně odpomoženo stálému stěhování z místa na místo a sál „U Jágrů“ jest pro podobný podnik velmi způsobilý.

Na tomto místě zůstal biograf až do roku 1925.
Václav Šípek jej provozoval až do své smrti v roce 1919. Městské zastupitelstvo projednávalo dne 12. 12. 1919 žádost na převod koncese na Družinu válečných invalidů a doporučilo ji. Koncese ale zřejmě nebyla této družině udělena, protože 22. října 1921 zahajuje biograf Elektra nový provoz a majitelem koncese se stal Župní vzdělávací sbor čs. soc. demokratické strany dělnické VI. župy Lounské na Kladně. Tento koncesionář provozuje biograf v hostinci U Jágrů až do jara 1925, kdy se podnik stěhuje do nově postaveného Lidového domu.

V Lidovém domě

Pro stavbu svého reprezentativního sídla koupila sociálně demokratická strana v roce 1922 parcelu ohraničenou Novým náměstím a bývalou Denisovou třídou.

Architekt ing. Rudolf Černý musel řešit náročný úkol. Na parcelu, jejíž poloha nebyla ideální vzhledem ke světovým stranám, ani k rozsahu stavebního programu, projektoval areál obsahující jak spolkový dům, tak restauraci, sály a potřebné zázemí pro provoz. Už od počátku se počítalo s prostorami pro biograf, který byl situován do prvního patra.

Architekt poněkud neobvykle, avšak originálně, situoval dva největší sály nad sebe, rohový trakt využil pro restauraci a spolkový dům umístil čelem do Nového náměstí. Hlavní vstup navrhl z Denisovy třídy a komplex originálně propojil systémem schodišť tak, že se prostory daly využívat odděleně i společně.

Projekt realizovala kladenská stavební firma Emila Hraběte. Vlastní stavební práce započaly na podzim roku 1923 a novostavba byla kolaudována v dubnu 1925.

Sociální demokracie získala dům, kde se největší sál mohl užívat i jako tělocvična o rozloze 375 čtverečních metrů. V Lidovém domě se dalo vedle kina provozovat také divadlo. Centrální kuchyně byla díky systému schodišť a výtahu přístupná po celé budově podle potřeby. Na dobu vzniku měla stavba velmi vysokou kvalitu. Konstrukci tvoří železobetonové rámy a v omítce se uplatnily prvky kubismu.

Je chvályhodné, že při stavbě spolupracovaly přednostně kladenské firmy. Namátkou připomeňme kamenickou firmu Jaroslava Volta, tesařství Františka Kocourka a Kejřovo pokrývačství

Do hlediště nového kina Elektra se vešlo celkem 1 050 diváků (726 v přízemí, 288 na galerii a 36 v lóžích). Kapacita byla na tehdejší dobu mimořádně velká. Dělnické listy z 1. května 1925 napsaly:

Bio Elektra v Kladně – Lidový dům. Od 1. do 5. května velkolepý výpravný film o 6 dílech – Nejkrásnější žena světa s krasavicí Lee Parry. Denně 2 představení v ½ 6 a ve ¼ 9. Orchestr řídí Josef Kroupa.

S nástupem zvukového filmu se postupně všechna kladenská kina stala zvukovými. Kino Elektra bylo čtvrtým v pořadí, po kinech Sokol, Masarykova liga a Korso, se tak stalo začátkem roku 1931.

Po válce

Kino připravilo v následujících letech několik tisíc filmových představení ke všeobecné spokojenosti návštěvníků. Pod stejným názvem promítalo i v době protektorátu.

Dekretem presidenta republiky „o opatřeních v oblasti filmu“ č. 50 z 11. srpna 1945 došlo po válce ke znárodnění biografů i filmových podniků. Dekret nabyl účinnosti dnem 28. srpna 1945. Do jednotlivých kin byli jmenováni vedoucí. V kině Elektra jím byl Stanislav Šmolík.

Ve výroční den osvobození republiky 9. května 1946 bylo kino Elektra přejmenováno na Stalingrad. V den svého křtu uvedlo kino ruskou pohádku O plačtivé princezně. Návrh na pojmenování kina Stalingrad podal Josef Dušek z Kladna, který byl vítězem soutěže uspořádané správou kina. V roce 1962 došlo k dalšímu přejmenování na Sevastopol.

Jak šel čas, tak zařízení kina potřebovalo stále více rekonstrukci. Dne 18. ledna 1963 proběhla v kině kontrola Ústavu technického dozoru. Výsledkem bylo jeho okamžité uzavření pro závažné nedostatky v elektroinstalaci. Bylo rozhodnuto, že při této příležitosti bude kompletně rekonstruováno na širokoúhlé kino.

Zájem o nové kino byl obrovský, ostatně poskytovalo na svou dobu neobvykle kvalitní a ostrý obraz doplněný šestikanálovým prostorovým zvukem. Pamětníci si vzpomínají na zájezdy z celých Čech (a dokonce i ze Slovenska) na film Kleopatra, který se promítal nepřetržitě neuvěřitelných devět měsíců – uskutečnilo se celkem 525 představení. Úspěšné byly i další tituly. Blížil se rok 1968, a nabídka kin byla z pohledu diváka velmi atraktivní.

Po okupaci spojeneckými vojsky v srpnu 1968 byl na protest odstraněn název Sevastopol a kino promítalo pod názvem 70 mm kino. K názvu Sevastopol se kino vrátilo v roce 1970. Pod tímto názvem pak promítalo po celou dobu normalizace.

V roce 1990 bylo kino opět přejmenováno, tentokrát na Centrum. Prvního března 1993 pak skončilo svou činnost. Po jeho uzavření byla v plánu velká a zásadní přestavba, měl zde vzniknout víceúčelový sál nebo obchodní centrum, ale nakonec se budova dostala do vlastnictví České spořitelny.

V bývalém kině vznikly nové přepážky, které měly zlepšit kvalitu poskytovaných služeb. Přestavbou prošly i zbývající prostory rozsáhlého komplexu budov, stejně jako podzemí, kde se kdysi nacházela restaurace lidově zvaná Bundeswehr, neboli Bundík. V sousedním sále se dnes nacházejí trezorové místnosti. Celková rekonstrukce byla hotova v roce 2004.

---

Tato série článků vychází z příspěvků Zdeňka Pospíšila a Jaroslava Vykouka, zveřejněných v sedmém čísle kulturní revue Kladno Záporno, které doplňují texty (a také některé obrázky) od pana Ladislava Fišera a další drobné informace, jež se podařilo shromáždit.

Datum: 9.4.2011, témata: centrum, budovy, kina

Mapa