Doly kladenského revíru

Haldy, doly, těžní věže

1 2 3 Další

Počátky kladenských dolů spadají do druhé poloviny osmnáctého století, mezi roky 1792 a 1795. Už předtím se ale v kladenském regionu zajímali o uhlí smečenští páni Martinicové. První významnější nálezy ale známe z buštěhradského panství, konkrétně z okolí dnešních Vrapic, kde bylo uhlí nejblíže zemskému povrchu. Rozhodující objev učinili Václav Burgr a Jakub Oplt z Buckova, když ve svahu vrchu Vysoký u Vrapic našli valounek uhlí. Traduje se, že jim k nálezu pomohl krtek, který uhlí vynesl na povrch. Burgr s Opltem donesli valounek ke kováři Václavu Linhartovi do Brandýska a ten zjistil, že valounek hoří. Za svůj objev obdrželi všichni tři doživotní příděl uhlí.

Rychlému rozvoji dolování na Kladensku napomáhala i blízkost Prahy a její obrovská poptávka po uhlí. Přesto až téměř do poloviny 19. století probíhalo dolování jen za velmi primitivních podmínek. To změnil ve 40. letech příchod Státní kutací komise, která rozdělila revír na dva kutací okruhy. Vedle Státní komise pátral po uhlí také těžař Václav Novotný, který do svých služeb povolal jako dozorce Jana Váňu. Ten roku 1846 objevil bohatá ložiska v katastru Kročehlav. Po smrti Václava Novotného vstoupili mezi kladenské těžaře noví partneři, kteří později výrazně formovali kladenský průmysl: Vojtěch Lanna a bratři Kleinové. Počátkem 20. století bylo na Kladensku již 33 dolů různých společností (Buštěhradské dráhy, Mirošovsko – libušínské těžařstvo, Pražská železářská společnost, Společnost státní dráhy a firma Klinger a Popper). Nejmladším kladenským dolem byl Jaroslav v Tuchlovicích, vyhloubený v roce 1941. Po roce 1948 řada dolů získala nová jména po významných komunistických funkcionářích, proto některé doly mají i tři různá označení.

V devadesátých letech byla těžební činnost postupně omezována. V roce 1997 byl uzavřen důl Mayrau, později přeměněný na hornický skanzen. Uzavírání dolů urychlil výbuch podzemního plynu na dolu Schoeller. Z ekonomického hlediska se nevyplatilo investovat do nových bezpečnostních opatření. Poslední vozík revíru vyfáral právě na libušínském dolu Schoeller 29. června 2002.

Datum: 19.4.2008, kategorie: Pohlednice, témata: doly, průmysl