Armádní pohřeb v Brandýsku, 1954

Vzpomínka Ivany Stříbrné na pohřeb jejího strýce

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 

V roce 1954 se zabil na vojně můj strýc Karel Helleman. Narukoval do Košic k parašutistům a při seskoku se mu neotevřel padák. Byla to obrovská rodinná tragédie, strýci bylo pouhých 21 let.

Pohřeb mu vypravila armáda a zúčastnila se ho celá vesnice. V čele průvodu šla bílá družička a za autem vezoucím rakev pak černá družička, za ní zdrcení rodiče s mým tatínkem. Věnce měly tvar padáků. Pohřební průvod šel ze Cvrčovic na brandýský hřbitov.

Maminka tehdy bydlela s mým otcem a půlročním bratříčkem v Chebu. Vyprávěla mi, že přišel telegram od Karla adresovaný otci: „Prijed na svatbu. Karel“. Otec ukázal telegram nadřízenému, byl tehdy vojákem z povolání a dostal propustku. Jel domů přes noc, přijel brzo ráno. Rodiče o ničem nevěděli, Karel tam nebyl, a tak se otec vrátil zpátky.

Byla to Karlova finta, aby otce pustili na jeden den z armády a bratři se mohli setkat, měl dostat opušťák. Jenže opušťák nevyšel. Uplynul asi týden, když přišel druhý telegram. Tentokrát z tehdejšího národního výboru ve Cvrčovicích. Aby přijel bratrovi na pohřeb.

Narodila jsem se až jedenáct let po této události, a tak znám vše jen z vyprávění a fotek.

Datum: 13.5.2011, autor: Ivana Stříbrná, kategorie: Příběhy

Mapa