Důl Schoeller

Sláva a pád dolu, kde skončila těžba kladenského uhlí

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 

1 2 3 4 … 6 7 Další

Každý, kdo projížděl částí obce Libušín označené při vjezdu cedulí Libušín-Důl, si toho velkého komplexu dolu jistě všiml. Důl Schoeller, který tvořil přirozenou dominantu místa, měl několik nej:

• jáma Nejedlý III byla nejmladší těžní jámou v revíru
• provoz jámy Nejedlý I zasahoval do 19., 20. i 21. století
• do vyhloubení jam dolu Slaný byla jáma Nejedlý III nejhlubší těžní jámou v kladenském revíru
• a právě zde 29. června 2002 definitivně skončila těžba uhlí na Kladensku

Důl Schoeller byl posledním dolem na Kladensku. Od konce roku 2010 započala postupná demolice areálu, čímž ztrácíme další z pozůstatků zdejší důlní činnosti. Chceme proto slávu „Šelerky“ připomenout aspoň tímto článkem.

Z historie

Pro potřeby otevření západní části dolového pole na katastru Libušín se v roce 1895 započalo s vrtáním. Uhelná sloj mocná 10 metrů byla navrtána 1. srpna 1896, a to v hloubce 495 metrů. V době vrtání byl veden překop z nedalekého dolu Jan.

10. června 1899 se započalo s hloubením jámy Schoeller v místech vrtu, kterým byla odváděna voda a čerpána dolem Jan. Hloubení prováděla dolující společnost Mirošovské kamenouhelné těžařstvo, které se v době hloubení jámy přejmenovalo na Mirošov – Libušín – Svatoňovické těžařstvo. Jáma měla kruhový profil o vnitřním průměru pět metrů.

K 31. říjnu 1901 byla jáma dohloubena na konečných 533,3 metrů. Pravidelná těžba začala 15. února 1902, v roce 1905 důl koupila Pražská železářská společnost, která zde vystavěla elektrárnu. Od roku 1901 byl důl také propojen vlečkou s nádražím Buštěhradské dráhy (Kamenné Žehrovice). V roce 1915 byl překopem propojen s dolem Wannieck.

Po znárodnění v roce 1946 došlo ke změně názvu na důl Nejedlý. Jáma Schoeller je od roku 1962 značena jako Nejedlý I. Těžba na této jámě skončila v roce 1973 po dohloubení sousední jámy. Od té doby sloužila jen pro větrání.

Sousední jáma je označována jako Nejedlý III (Nejedlý II je důl Wannieck; Nejedlý IV je jáma Hradečno, která sloužila jako větrná jáma dolu Schoeller). Jáma byla hloubena v letech 1969–1972. Dohloubena byla na konečných 638,66 metrů. Měla kruhový profil o průměru 7,5 metru a začala těžit v roce 1973. Ve snaze koncentrovat těžbu uhlí se jáma postupně propojovala překopy s doly Prago, Mayrau, Max a Ronna, v roce 1997 byla propojena i s dolem Tuchlovice.

Název jámy, respektivě její označení, se neměnilo. Pouze název dolu se měnil. Od Dolu Nejedlý, n. p., na Důl Klement Gottwald, n. p., později koncernový podnik, pak krátce státní podnik a nakonec Důl Kladno, státní podnik.

V závěru roku 2001 postihla důl událost, která předznamenala jeho konec. 29. listopadu 2001 se zde vznítila metanovýbušná směs, výbuch si vyžádal čtyři lidské životy. Po této katastrofě byl důl zařazen mezi plynující, což především znamenalo povinnost zavést vyšší bezpečnostní opatření.

Vybavení dolu podle nových norem by s sebou neslo velké náklady, proto bylo začátkem roku 2002 rozhodnuto o ukončení těžby. Poslední uhelný vůz vůbec celého kladenského uhelného revíru vyjel na povrch 29. června 2002.

Shrnutí o jámách dolu Schoeller

Jáma Nejedlý I – Schoeller

• hloubení: 1899–1901
• těžba: 1902–1973
• užívání pro větrné účely: 1973–2002
• profil jámy: kruhový (průměr 5 m)
• hloubka: 533,3 m

Jáma Nejedlý III

• hloubení: 1969–1972
• těžba: 1973–2002
• profil jámy: kruhový (průměr 7,5 m)
• hloubka: 638,66 m

Stavby na dole Schoeller v Libušíně

Při porovnání dobových katastrálních map se stavem před likvidací, je zřejmé, že v areálu zůstala většina provozních objektů

Důl byl založen na severovýchod od staré cesty z Kladna na Kačici a východně od křižovatky na ni nově navazující silnici z Libušína. Na obou stranách křižovatky byly plánovány obytné domy pro závodního a inženýry dolu. Severní stranu uzavíralo pohostinství.

Důl měl čtvercovou kompozici, v jejímž středu se nalézala jámová budova s ocelovou těžní věží. Jámová budova měla novorenesanční fasádu (čitelnou už pouze na římsách tympanonů s nápadným kruhovým okénkem) a měla velký počet vysokých oken. Bohužel po změně na výdušnou, byla fasáda budovy osekána a okna zazděna.

Unikátem je těžní věž systému Tomson, kterou se podařilo, společně s těžní budovou, v roce 2001 zapsat na seznam nemovitých kulturních památek ČR. Tento atypický způsob konstrukce kozlíkové těžní věže není u nás moc rozšířený a na Kladensku byla vybudována pouze jedna.

Strojovny stojí v ose bývalého vjezdu do areálu a jsou označeny jako strojovny I. a II. Strojovna I. měla dvoububnový ležatý parní těžní stroj PAS z roku 1905. Ten byl odstraněn v roce 1950 bez náhrady. Strojovna II. měla stroj Breitfeld Daněk z roku 1890, který byl v roce 1963 nahrazen elektrickým těžním strojem ČKD. Ten byl v provozu až do ukončení těžby. I tento stroj je zapsán na seznam nemovitých kulturních památek.

Jednou z nejstarších staveb je zámečnická dílná u staré vrátnice (ještě stojí). Zmínit bychom měli také komíny. Postupně zde stály tři. Poslední z těchto tří patřil mezi nejkrásnější. I ten však padl při demolici 7. prosince 2010.

Od roku 1968, kdy se hloubila jáma Nejedlý III, probíhala celková rekonstrukce a dostavba areálu. Postavena byla nová těžní věž, strojovna, kompresovna, třídička, zásobníky uhlí, kotelna a pětipatrová budova hornických koupelí a šaten.

Ve strojovně byly umístěny dva poloautomatizované těžní stroje. Hala byla postavena z ocelových nosníků a obvodový plášť byl vyzděn z cihel. Strop měl ocelové překlady, na které byly uloženy železobetonové stropní desky. I zde se musí mluvit již v minulém čase….

Jak dál?

Likvidace dolu započala vlastně již v roce 2006, kdy byla zbourána třídírna a dopravní mosty. O rok později došlo k demolici nové kotelny.

Masová likvidace dolu začala ale až v říjnu 2010. Osobně jsem se o demolici dozvěděl na facebooku (aspoň k něčemu je dobrý), kdy zde byla vytvořena událost Pieta za Schoellerku (6. 12. 2010). Ve skutečnosti se jednalo o oslavy svátku sv. Barborky, které uspořádalo občanské sdružení Arteum ve spolupráci s Dagmar Šubrtovou a Renátou Malou.

Vzhledem k tomu, v jakém stavu v té době Šelerka byla, bylo vzpomenuto i na ní. Já sám jsem ji navštívil 9. prosince a byl jsem opravdu překvapen. Místo strojovny byla jenom hromadu sutin a těžní věž byla z poloviny zbořena.

Ještě před Vánocemi se mi donesla od Tomáše Voldrába zpráva, doplněná i fotografií, že těžní věž 10. prosince v 15:54 definitivně padla.

Na Šelerku se snažím jezdit jednou měsíčně. Naštěstí demolice nejde tak rychle jako v případě dolu Tuchlovice, kdy byl celý důl zbourán během čtyř měsíců.

Logicky vyvstává otázka, zda něco z dolu zůstane zachováno. Zůstane, ale bude toho žalostně málo. Zachována bude těžní věž a těžní budova jámy Nejedlý I (Schoeller). V plánu demolice je i strojovna, u níž se Klub přátel hornických tradic (KPTH) se snaží, aby byla zapsána mezi nemovité kulturní památky. A vypadá to, že by to mohlo i vyjít.

Ovšem s tím souvisí další problém – otázka budoucího využití. Zatím se na ni jen těžko hledají odpovědi. Řešení by se mohlo najít více, zatím je však všechno jen v rovině spekulací.

---

Zdroje:

• HONČÍK, L. (2006): Přehled historicky doložených úvodních důlních děl. In Dobývání uhlí na Kladensku. Ostrava : Kartis, s. 155–310.
• VOLDRÁB, T. (2008): Stavby na Dole Schoeller. In Hornický zpravodaj 4/2008, s. 12–15.

---

Datum: 8.1.2012, autor: Suchomel Jiří, kategorie: Příběhy, témata: doly, průmysl, budovy

Mapa