Kladenská kina: počátky

První část seriálu o kladenských kinech

• 
• 
• 
• 
• 

V době, kdy v Kladně funguje jako jediné kino Hutník, se zdá téměř neuvěřitelné, že jen v centru města bývalo kdysi biografů hned několik. Tato série článků vychází z příspěvků Zdeňka Pospíšila a Jaroslava Vykouka, zveřejněných v sedmém čísle kulturní revue Kladno Záporno, které doplňují texty (a také některé obrázky) od pana Ladislava Fišera a další drobné informace, jež se podařilo shromáždit.

K počátku filmu vůbec

Louis a Auguste Lumiérové, francouzští průmyslníci, byli prvními průkopníky filmu. Ve své továrně na fotografické potřeby, ve své době největší v Evropě, sestavili první kinematografický přístroj zdokonalením systému záznamu a promítání obrazů. Princip trvání zrakového vjemu na sítnici oka byl znám už od roku 1829, kdy belgický fyzik Joseph Plateau stanovil rychlost, při níž je mozek schopen vnímat jednotlivé obrazy jako plynulý pohyb na alespoň 10 obrázků za sekundu. Lumiérové tento počet zvýšili na 16 obrázků za 1 sekundu, což je frekvence, při níž vzniká absolutně věrný dojem pohybu. Na svůj kinematografický přístroj – natáčecí kameru, která byla zároveň projektorem, získali bratři Lumiérové patent počátkem roku 1895.

První veřejné promítání se konalo 28. prosince 1895 v Grand café na pařížském bulváru des Capucines. Toto datum je pokládáno za začátek historie filmu. První zážitky veřejného publika z projekce Lumiérových filmů byly neobvykle silné. Kameramani přiváželi dokumentární záběry z celého světa. Mezi nejoblíbenější patřily snímky císařských veličenstev, králů a ministrů – diváci tak měli možnost účastnit se nádhery velkého světa. Ale byli nadšeni i výjevy všedními – vlak se blíží do stanice, lokomotiva je stále větší, řítí se na diváky a ti vstávají ze sedadel a v panice prchají ze sálu. Tak silné pocity skutečnosti film ve svých počátcích vyvolával. (Dodnes ovšem není docela jisté, zda příhoda s úprkem diváků není až zpětně dotvořeným mýtem.)

První promítání u nás

Vynález bratrů Lumiérových se do českých zemí rozšířil obdivuhodnou rychlostí – již sedm měsíců po pařížské premiéře, 15. července 1896, proběhlo první promítání v Karlových Varech. V letech 1896 až 1898 bylo v Čechách vydáno dvacet kinematografických licencí, z toho patnáct domácím žadatelům.

Jedním z prvních byl táborský fotograf Ignác Schächtl (1840–1911), kterému již 6. října 1896 vystavilo c. k. okresní hejtmanství v Táboře živnostní list pro „pořádání představení s tak zvaným kinematografem v Království českém, vyjímaje královské hlavní město Prahu a pražský policejní rayon“.

Osobnost průkopníka Ignáce Schächtla je pro Kladno zajímavá, protože právě tady se v 60. letech 19. století vyučil fotografickému řemeslu. V roce 1865 získal povolení provozovat samostatnou fotografickou živnost, ale svůj první ateliér si otevřel roku 1867 v Plzni. Schächtl po celý život prosazoval různé novinky v oblasti fotografie, a není proto divu, že na konci 19. století zcela propadl kinematografu. Měl dokonce ambici být prvním, kdo u nás kinematograf předvede. Už na jaro 1896 plánoval představení v Plzni. Jenže kvůli technickým problémům musel akci zrušit, takže poprvé se s filmem představil až v březnu 1897 v Táboře.

Z dalších průkopníků filmu u nás můžeme jmenovat Josefa Hoffmana, Aloise Barvínka, Zdenko Körbera, Františka Ponce, Dismase Šlambora známého pod jménem Viktor Ponrepo a mnoho jiných. Viktor Ponrepo byl prvním, který otevřel 15. září 1907 stálé pražské kino v domě U modré štiky v Karlově ulici na Starém Městě. A zapomenout bychom neměli ani na Jana Kříženeckého, který 19. června 1898 na Výstavě architektury a inženýrství v pražské Královské oboře promítal první české filmy. Přestože šlo jen o kratičké statické záběry z různých míst po Praze, měl Český kinematograf, jak se jmenoval Kříženeckého výstavní pavilon, velký úspěch.

Průkopníci kinematografie v českých zemích provozovali své podniky kočovným způsobem. Někteří měli své vlastní stany pro promítání filmů, jiní využívali sálů hostinců a jiných prostor. Sázeli na fakt, že o film byl v těchto počátcích velký zájem. Promítané filmy nebyly na zvláštní umělecké úrovni. Zobrazovaly běžné životní situace (příjezd vlaku na nádraží, koulování na sněhu, koupání ve vodě atd.). Teprve později se začaly točit filmy na základě daného scénáře s určitým dějem.

…a v Kladně: nejprve kočující biografy

První kinematografické představení v Kladně se s největší pravděpodobností uskutečnilo 1. října 1899. Regionální týdeník Kladenské zájmy jej 30. září 1899 oznámil jako senzační událost:

Báječné! Sensační! Světová novinka!!!! Poprvé zde! KOSMOGRAF, div mechaniky a optiky.

Velká dvě představení odbývají se v neděli dne 1. října 1899 v místnostech hotelu „U bílého beránka“. Začátek I. představení o ½ 4 hod.. odp., II. představení o ½ 8 hod. večer. Pokladna otevřena o hodinu dříve. Předprodej lístků v knihkupectví p. J. Šolce. – Ceny míst: sedadla: I. místo 60 kr., II. místo 50 kr., III. místo 40 kr., k stání 20 kr., děti polovic.

Z článku nevyplývalo, kdo je majitelem tohoto podniku, ale to nic nemění na skutečnosti, že tato dvě představení dne 1. 10. 1899 jsou první zaznamenanou filmovou produkcí v Kladně. Z filmů, které se promítaly, můžeme jmenovat příjezd a odjezd pařížského vlaku, americké závody na vodě, tajuplná holírna, kulování sněhem, výstřední malíř a modelka v atelieru.

Upoutávky na tato průkopnická představení musely znít co nejlákavěji, a proto se zprávy předhání v superlativech na daný podnik. Další v dobovém tisku zjištěné představení proběhlo v první polovině září roku 1902, tedy čtrnáct dní po skončení Krajinské výstavy v Kladně.

Opět v týdeníku Kladenské zájmy byla uveřejněna 6. 9. 1902 tato zpráva:

Jen 12 dnů v Kladně u výstaviště.

Od čtvrtka 4. září do pondělí 15. září.

Denně představení!

OESEROVO DIVADLO.

Velkolepá živá představení!

Největší podnik toho druhu.

Majitelem tohoto podniku byl František (Franz) Josef Oeser, který v roce 1896 otevřel v Litoměřicích první putovní kino. Svůj podnik nazýval Elektrické divadlo (Elektrisches Illusionstheater). Oeser uváděl představení ve vlastním stanu. Obsah filmů byl následující – cirkus, Varieté, pantomie, balet, komické výstupy, sport, význačné události, vynikající umělci, scény ze života atd.

Následující rok zavítal do Kladna sám Viktor Ponrepo (1858–1926), který je dnes asi nejznámějším průkopníkem kinematografie u nás. Ponrepo, vlastním jménem Dismas Šlambor, se vyučil pozlacovačem, ale řemeslo jej nebavilo. Raději se věnoval kouzelnickým trikům, a po čase začal jezdit po českých krajích jako kouzelník a eskamotér. Jeho podnik měl originální název Ponrepovo kouzelné divadlo s původními jevy duchů a strašidel. Po roce 1895 jej uchvátil kinematograf, a proto začal svoje představení doplňovat filmovým promítáním.

Týdeník Kladenské zájmy přinesl 7. 2. 1903 následující informaci:

Dne 7. až do 12. února v sále hotelu „U města Kladna“ na Kladně. Americký biograf, divadlo se živými fotografiemi. Nádherná podívaná! Obrovský úspěch! Viktor Ponrepo.

Určitě největší úspěch zaznamenaly záběry z druhé búrské války (1899–1900). Stojí za zaznamenání i názvy některých dalších filmů – Neštěstí na automobilu, Hostina u Satanáše, Povedený zloděj kachen, Alchymista ve své dílně, Poprava elektřinou anarchisty Colgoše. Seznam titulů byl samozřejmě mnohem delší.

Viktor Ponrepo navštívil Kladno ještě v březnu roku 1905, kdy v sále hotelu U Bílého beránka pořádal představení pod názvem Ponrepovo divadlo živých fotografií. Populární byly snímky z rusko-japonské války – Bitva na řece Jallu, Bitva u Jantaje, Generál Kuropatkin přehlíží sibiřské střelce a další filmy. Celkem měl na repertoáru přes sto čísel.

Dalším známým průkopníkem, který navštívil Kladno, byl mladoboleslavský František Ponec (1869–1946). Po tomto muži nese např. jméno dnešní pražské divadlo Ponec.

Týdeník Nový Havlíček 19. srpna 1905 uvedl tuto zprávu:

The Royal Bioskop (divadlo živých fotografií) od 19. do 24. srpna v sále „U města Kladna“ v Kladně. Úchvatná podívaná. Živé fotografie v životní velikosti. Podnikatelé Ponec a Körber.

Opět nelze neuvést některé názvy filmů – Cesta do měsíce, Rytíř Modrovous, Zlatý motýl, Honba za pytláky, Obrovské zápasy s býky v Barceloně a další.

Podnik pod názvem The Royal Bio navštívil Kladno ještě v březnu 1911. Představení byla promítána v sále hostince U Rohanů.

Z dalších představení kočujících společností:

Rok 1908

Elektro-biografické divadlo na rejdišti v Kladně

Majitel nebyl uveden.

Rok 1909

The Union Biograf – elektrické divadlo.

Majitel František Blažek.

Promítáno na zahradě hotelu U bílého beránka.

Skálův biograph

Promítáno ve vlastním stanu na rejdišti.

Kladenský biograf

Majitel František Růžička starší.

Promítáno v sále hotelu U města Kladna a také na jeho zahradě.

Rok 1910

Finkův Grand American Biograf

Vlastní stan na rejdišti.

V případě Kladenského biografu Františka Růžičky staršího nelze vyloučit, již podle názvu, že šlo o pokus zřídit stálé kino v městě Kladně. To je otázka, protože jinou zmínku o tomto podniku, než z července 1909, se nepodařilo nalézt.

V této době ovšem již končila doba kočovných biografů a podnikatelé se začali usazovat ve stálých kinech. Poslední zmínka o kočovném biografu v Kladně je z listopadu 1915, kdy v Kladně hostoval J. Skálův Grand-kinematograf v hotelu U bílého beránka.

…a pak i první stálý biograf

Počátek existence stálého biografu na Kladně je spojen se jménem Václava Šípka.

První zmínku o biografu Václava Šípka uveřejňuje týdeník Středočeský živnostník v sobotu 14. ledna 1911:

V. Šípkův biograf v Kladně v hotelu U bílého beránka. V neděli 15. ledna ve 4 h. odpol. a v 8. hodin večer nádherný program.

Za zmínku opět stojí názvy jednotlivých čísel:

1. Závody v běhu u Marathonu (přírodní).

2. Mladí kuchaři (komické).

3. Pomatená (drama).

4. Ševcovo štěstí (komické).

5. Přísný otec a dobrý dědeček (kolor.).

6. Špehounka (drama).

7. Oklamaný ženich (komické).

Další zpráva ze dne 12. 2. 1911 představuje V. Šípka konces. stálý Biograf v Kladně a dále uvádí program na dny 11. a 12. února. Z toho je zřejmé, že V. Šípek již neprovozoval kočovný biograf, ale stálý, s tím, že ještě neměl v rámci Kladna stálou místnost k promítání filmů.

Kladenský adresář z roku 1911 uvádí jeho bydliště na adrese Huťská (dnešní Hajnova) čp. 210 a povolání majitel kinematografu. Jeho produkce se uskutečňovala většinou buď v hotelu U bílého beránka, nebo v hostinci U Rohanů.

První stálé kino v Kladně tedy začalo působit od roku 1911 s tím, že nemělo ještě stálou budovu. To se stalo až o rok později.

Datum: 15.1.2011, kategorie: Příběhy, témata: budovy, kina