Kladenská kina: Výstavní bio

Druhá část seriálu o kladenských kinech

• 
• 
• 
• 
• 

Ve dnech 2. července až 28. září 1911 se v Kladně konala Jubilejní dělnická výstava. Slovo jubilejní odkazovalo na dvacáté výročí od prvního vydání Svobody, listu sociálně demokratické strany. Jednou z atrakcí výstavy byl také Výstavní biograf, který měl vystavenu koncesi jen na dobu pořádání výstavy. Ředitelem biografu byl A. Kec. Na programu pro 15. červenec jste mohli najít:

1. Vogarchapat, sídlo arménského patriarchy. (přírodní)

2. Lichvář. (sociální drama)

3. Kdo dřív přijde, dřív mele. (velká francouzská veselohra)

4. Živý buben. (komické)

5. První jízda na kole. (komické)

6. Prostředek proti nespavosti. (komické)

Sociálně demokratická strana se snažila, aby koncese byla prodloužena i po skončení výstavy, ale pro nesouhlas a protestech některých podnikatelů (jmenováni byli obchodníci z Nového Kladna, majitel prvního kinematografu pan Šípek, hostinští obecně) koncese prodloužena nebyla a poslední představení se konalo 9. října 1911.

Sociální demokraté se ale nevzdali a nadále vyvíjela úsilí o opětné vystavení koncese na kinematografická představení. Jejich snaha byla nakonec korunována úspěchem a po necelém roce bylo v sobotu 3. srpna 1912 uvedeno první představení. Výstavní biograf se tak po biografu Václava Šípka stal druhým stálým kladenským kinem. Promítalo se ve speciálně upraveném sále Dělnického domu v Kladně.

Začátkem roku 1914 byl promítán film Tři mušketýři a list Svoboda napsal:

Nádherné drama o 5 jednáních s předehrou, hraje se v těchto dnech ve Výstavním Bio v Dělnickém domě v Kladně. Úchvatný tento film těší se veliké oblibě a četné návštěvě publika. Věrnost provedení a nákladnost krojů i výpravy, historické době děje odpovídající, všeobecně překvapuje.

Zajímavou možnost měli diváci od 12. června 1914, kdy byl v biografu předváděn tzv. kinetofon, což bylo spojení kinestoskopu s fonografem. Užaslí diváci slyšeli poprvé lidskou řeč v synchronizaci s promítaným obrazem. Přístroj byl uváděn jako nejposlednější vynález slavného badatele Tomáše Alvy Edisona.

Po smrti majitele prvního místního biografu Václava Šípka se sociální demokracii podařilo získat koncesi na promítání v jeho kině, které bylo umístěno výhodněji více ve středu města. V roce 1919 tak mohla proběhnout přestavba biografu v Dělnickém domě.

Ten byl po opravách postoupen Spolku místního odboru Masarykovy ligy proti tuberkolóze, který získal koncesi na promítání. V souvislosti s tím dostal biograf nový název Masarykova liga. Je třeba říci, že všechen zisk biografu, po pokrytí provozních nákladů, byl věnován na zdravotně sociální úkoly Masarykovy ligy (např. na léčení, prázdninové osady, stravování chudých atd.).

Na vánoční svátky roku 1930 se v tomto kině začaly promítat zvukové filmy, Masarykova liga tak byla po kinu Sokol druhým zvukovým kinem ve městě. Čtvrtstoletí své existence oslavilo kino v roce 1936 promítáním filmu Maryša. Po vzniku protektorátu Čechy a Morava byl stávající název nepřijatelný a biograf se vrátil ke svému původnímu názvu, ve zkrácené podobě, tj. Výstavní bio.

Po roce 1945 byl biograf znárodněn, vedoucím se stal Alois Hrdina a promítal pod názvem Výstavní kino. Po únoru 1948 byl jeho provoz zastaven.

---

Tato série článků vychází z příspěvků Zdeňka Pospíšila a Jaroslava Vykouka, zveřejněných v sedmém čísle kulturní revue Kladno Záporno, které doplňují texty (a také některé obrázky) od pana Ladislava Fišera a další drobné informace, jež se podařilo shromáždit.

Datum: 5.2.2011, kategorie: Příběhy, témata: budovy, kina

Mapa