Městská hromadná doprava v Kladně

Co bylo před nízkopodlažními autobusy

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 

Dopravní podnik města Kladna zahájil svou činnost 9. září 1953, kdy jeho devět autobusů Škoda 706 RO jezdilo na pěti linkách. Toto datum je tedy možno považovat za začátek městské hromadné dopravy v Kladně.

Co předcházelo

O první hromadné dopravě v Kladně, která by pokrývala výhradně potřeby města, se dovídáme z knížky Zdeňka Wirtha a Karla Stejskala – Kladno jindy a dnes z roku 1905:

„Do Kladna možno se dostati třemi různými směry: od Prahy, od Chebu a od Kralup po tratích dráhy Buštěhradské. Jízdní řád nevyhovuje právě všem požadavkům jezdícího obecenstva, ale aspoň v základech jest pohodlné. Ke každému vlaku se všech směrů dojíždějí kočáry a dostavníky. (Taxa ve dne: 30 hal. Za dostavník, 40 hal. Za kočár, v noci 40 hal. Bez výjimky.) Také posluhu lze zde zjednati. Jinak vede do města (2,5 km) slušná silnice s chodníkem dobře udržovaným a vozová cesta lesem.“

Kudy tato silnice z nádraží do města vedla, popisuje tatáž knížka:

„Z nádraží Na Výhybce kolem elektrárny dolů spol. stát. dráhy blížíme se městu směrem severozápadním. S této strany není pohled na ně právě imposantní; jeví se nám do délky natažené řady domů, nad něž vynikají jen věže kostela a radnice a novostavba reálky. V levo vidíme se bělati stavbu okresní nemocnice a blíže k lesu jatky. Dolení město, hutě, zůstávají nám déle skryty a objeví se, až – až přestoupivše dvakráte koleje tzv. Nučické dráhy – přiblížíme se k prvním stavením městským. V pravo mineme pivovar Kročehlavský. Odtud projdeme kolem skupiny několika vill k ústřední elektrické stanici. Pak přestoupíme po čtvrté koleje Nučické dráhy a počínáme vystupovati do příkrého návrší, které Pražskou (dnes I. Olbrachta, pozn. autora) ulicí pokračuje až k bývalé bráně, jenom jednou jsouc přerušena plochou silnice od Kročehlav do města vedoucí. Odtud několika kroky ocitneme se na náměstí (dnes Starosty Pavla, pozn. autora).“

Dnes tuto cestu v podstatě kopíruje linka číslo 5 od stanice U Kauflandu k divadlu, kdy sjede ulicí Milady Horákové do starých Kročehlav, odtud Dlouhou ulicí k bývalému pivovaru a ulicí Josefa Hory k divadlu.

V době Československé republiky a za protektorátu Čechy a Morava tuto dostavníkovou a kočárovou dopravu nahradily taxíky. Kromě klasických, dodnes známých, existovaly také taxíky „hromadné“. Vzpomínám si na dětská léta, kdy jsme jezdili k babičce do Motyčína jedním takovým. Měl devět míst, cenu jednu korunu, ale jel, až když byl zcela obsazen. Jeho trasa byla z kladenského náměstí na náměstí v Motyčíně.

18. listopadu 1924 došlo ke spojení Kladna s nádražím na Výhybce prostřednictvím autobusové linky. Koncesi dostal Václav Záruba.

26. března 1928 zřídil rozdělovský obchodník Jan Mora autobusovou linku Kladno–Rozdělov (později Kladno–Rozdělov–Mšec). Původně byl interval půlhodinový, později, když pan Mora přikoupil další tři autobusy, projížděly trať neustále.

Nabízela se také varianta spojit město s nádražím pouliční elektrickou dráhou, bohužel, z technických důvodů bylo od tohoto řešení odstoupeno, protože tramvaj by musela čtyřikrát křižovat Kladensko-nučickou dráhu, která spojovala hutě s ložisky rudy a vápence v Nučicích a Mořině.

Neujal se ani návrh využít drážního tělesa Kladensko–nučické dráhy a vybudovat zastávku pro osobní dopravu u městského divadla, protože tato soukromá huťská železnice se kvůli výškovým rozdílům naprosto nehodila pro bezpečnou přepravu cestujících. Později byly sice na trati Kladno–Nučice zařazovány osobní vagony, ale docházelo zde poměrně často k nehodám a neštěstím.

Byla zde ale další varianta, a to stanice Nové Kladno (dnes Kladno – Ostrovec). Nádraží by se dalo poměrně snadno napojit na Buštěhradskou dráhu z Prahy přes Kladno, Žatec do Chomutova a zároveň na silnici kolem nemocnice. Bohužel i toto místo bylo ve své době příliš vzdálené od centra města.

Všechny tyto i další návrhy byly mnohokrát posuzovány a projednávány, ale vlastní jednání se vlekla a nikam nevedla. Tak se stalo, že 10. ledna 1920 přinesly noviny Stráž Svobody tento článek: „Otázka kladenského nádraží, jak se zdá, libě spí. Po převratu se vyskytlo sice několik pozoruhodných projektů, jak tuto palčivou a pro naše město opravdu životní otázku řešiti, ale k uskutečnění některého návrhu nejen, že dodnes nedošlo, ale ani k případným studiím a pracím nebyl jediný náběh učiněn. A přece v zájmu kladenského i okolního občanstva a budoucího rozvoje města je nezbytno, aby i k řešení kladenského nádraží neprodleně bylo přikročeno; každé oddálení je skutečnou škodou. Je-li Kladno na všech stranách obepjato tratěmi (z Výhybky překračuje třikrát železniční koleje), působí trapně, musí-li kladenští občané trmáceti se více než půl hodiny na nejbližší stanici.“ Ani tento článek ale obecní radní nerozhýbal k patřičné aktivitě. Nadále fungovalo spojení města s nádražím soukromým pendlovacím autobusem, taxíkem či pěšky.

Po skončení druhé světové války Státní automobilová doprava provozovala na území Kladna a jeho okolí pět linek. Jejich trasy byly následující:

• Kladno město – Nádraží
• Libušín – Rozdělov – Kladno – Dubí
• Kladno – Švermov (Motyčín, Hnidousy) – Důl Gottwald
• Kladno – Kročehlavy – Dříň
• Kladno – Dubí – Stehelčeves

Ve špičce, tedy v době začátku a konce pracovních směn, jezdily tyto linky zhruba v třicetiminutových intervalech, v sedle pak přibližně každou hodinu. Vraťme se ještě na chvíli do už zmiňovaného roku 1949. Tehdy se z iniciativy předsedy Místního národního výboru v Kladně Jaroslava Špačka usnesl národní výbor na zavedení trolejbusové dopravy. Byl ihned vypracován plán a předán Krajskému národnímu výboru v Praze, aby byl zařazen do pětiletého plánu. „Doufáme, že v roce 1951 bude v Kladně trolejbus jezditi.“ Celkové náklady se odhadovaly na sto milionů korun. V roce 1951, přestože slibované trolejbusy nejezdily, jsou kladenští radní ještě odvážnější: „Plánem pro budoucnost je vybudování elektrodráhy z Prahy do Kladna, aby bylo umožněno těžce pracujícím v hutním a báňském průmyslu Kladenska zúčastnit se všech kulturních podniků v hlavním městě a zase naopak, aby Pražanům bylo dopřáno poznat zblízka život horníků a hutníků.“ Uvažuje se zároveň vytvořit městskou hromadnou dopravu a podle hustoty frekvence zřídit zatím tyto dopravní spoje:

1. Rozdělov – Sídliště – Kladno – Divadlo – SONP
2. Divadlo – SONP – Švermov
3. Divadlo – Kročehlavy – Dříň – Dubí
4. Divadlo – Nové Kladno – Nádraží – Kročehlavy – Divadlo.

Pro dopravní spoje I. – III. se navrhuje zřízení elektrické dráhy kolejové a pro dopravní spoj IV. zřízení trolejbusové okružní trati.

„Krajský národní výbor zařadil již v letošním roce částku na vypracování detailního projektu a tak lze očekávat, že Kladeňané ve dvou až třech létech budou mít vybudovánu nejmodernější vnitřní městskou dopravu. Rada Místního národního výboru rozhodla na návrh Ing. Sychrovského, aby v příštím roce se začalo se stavbou dvoukolejové dráhy, která povede a) z Rozdělova přes vzorné sídliště, kolem okresního národního výboru, divadla, SONP do Švermova; b) druhá linka od divadla do Kročehlav, Dříně a do Dubí. Trolejbusová linka je navrhována z Kladna na hlavní nádraží jako okružní, která by vedla přes Kročehlavy, Stalinovo náměstí (dnes Starosty Pavla, pozn. autora), Nové Kladno a zpět na nádraží.“

Trochu jinak ale mluví druhý díl Pamětní knihy města Kladna, kde se píše: „21. 2. 1949 byla zahájena v Kladně autobusová městská doprava. Jsou dvě linky: Hnidousy – Kladno, nádraží a Libušín – Kladno, Dubí.“

Rozvoj městské dopravy

Z osobní zkušenosti vím, že na začátku padesátých let jezdily tyto státní linky dvě. Jedna do Švermova a druhá do Libušína, obě z dnešního náměstí Svobody, když měly stanici před poštovním úřadem 05. Vedle chladiče měly umístěny začerněné reflektory, kterými prosvítala písmena A a B. Tehdejší zastávky se téměř kryly se zastávkami dnešních linek do Švermova a do Libušína.

Tak jsme se dostali konečně k opravdovému začátku městské hromadné dopravy v Kladně. 9. září 1953 začal s devíti autobusy Škoda 706 RO na pěti linkách svoji činnost Dopravní podnik města Kladna. Vzhledem k průměrným intervalům dvacet minut nemohl tento počet vozů stačit. Nasazeny tedy byly i vyřazené autobusy TATRA z Dopravního podniku hlavního města Prahy. Staniční sloupy byly rudé a na nich byl žlutý kruhový terč s velkým rudým S. Linky autobusů byly na vozech označeny jednak bílými svítícími čísly na černých terčících, jednak plechovými cedulemi, na kterých bylo červené číslo linky v černém kruhu a vedle byly pod sebou černě napsány cílové stanice té které linky. V době špičky, kdy všechny linky jezdily k SONP, bylo číslo linky doplněno malým p = pracovní:

• 1 – Rozdělov – Rozdělovský kostel – Siréna – Sídliště Vítězného února – Ladislava Zápotockého – Nemocnice – Náměstí Klementa Gottwalda – ONV – Divadlo – Dubice – SONP – Újezd – Dubí, sokolovna – Vrapice, škola – Kolonie – Vrapice a zpět. (Některé spoje končily na dole A. Zápotockého).
• 2 – Rozdělov – Rozdělovský kostel – Siréna – Sídliště Vítězného února – Ladislava Zápotockého – Nemocnice – Náměstí Klementa Gottwalda – ONV – Divadlo – Dubice – SONP – Kablo – Cikánka – Švermov a zpět.
• 3 – Ostrovec – Ostrovec 2 – Škvárova – Bresson – Tylova – Ladislava Zápotockého – Nemocnice – Náměstí Klementa Gottwalda – ONV – Divadlo – U Miklasů – Náměstí Rudé armády – Dr. Steinera – Libušina – Na šestém – Dříň a zpět (některé spoje jezdily jen z Bressonu).
• 4 – Nádraží – Garáže – Vaníčkova – Zimní stadion – Dispenzář – Nemocnice – Náměstí Klementa Gottwalda – ONV Divadlo – U Miklasů – Náměstí Rudé armády – Dr. Steinera (Dělnická) – U Meisnerů – Svépomoc – Na kovárně – Nádraží (okružní linka).
• 5 – Nádraží – Na kovárně – Svépomoc – U Meisnerů – Dělnická (Dr. Steinera- Náměstí Rudé armády – U Miklasů – Divadlo – ONV – Náměstí Klementa Gottwalda – Nemocnice – Dispenzář – Zimní stadion – Vaníčkova – Garáže – Nádraží – (okružní linka).

O necelé dva měsíce později, 1. listopadu 1953, přibyla další linka číslo 6, která jezdila z Rozdělova na Sídliště 9. května.

Všeobecně se mezi Kladeňáky hned od počátku vžil pro autobusy městské dopravy název „mandelinka“. Snad proto, že byly pokračovatelkami známých autobusů přepravce Matěje Bendáka, které měly žlutohnědě natřené karoserie a tímto zbarvením připomínaly „amerického brouka“, tedy mandelinku bramborovou. Tu k nám podle tehdejší propagandy měli vysazovat američtí imperialisté, aby narušili budování socialismu.

Na konci roku 1953 tak dopravní podnik provozoval šest linek pomocí devíti nových vozů ŠKODA a sedmi starých vozů TATRA. Rozdělov měl spojení s vnitřním městem každých sedm a půl minuty a město s nádražím každých deset minut.

V roce 1954 bylo v Dopravním podniku zaměstnáno 130 osob. Podnik sídlil v dnešní ulici Milady Horákové nad Panskou loukou. Počet cestujících stále narůstal. Autobusy MHD najely v tomto roce přes jeden milión kilometrů a v průměru přepravily na každý ujetý kilometr osm cestujících.

V roce 1955 bylo započato s výstavbou nové silnice pod kostelem Nanebevzetí Panny Marie a kolem kladenského zámku pro provoz připravovaných trolejbusů.

V roce 1960 už Dopravní podnik města Kladna provozoval 37 autobusů na šesti linkách. V roce 1961 přibyly další dva vozy, aby zvládly přepravu padesáti tisíc občanů každý den. V tomto roce bylo také rozhodnuto o vybudování nového areálu dopravního podniku, protože stávající už nevyhovoval. V roce 1962 vlastnila městská doprava v Kladně 40 autobusů a na linkách číslo 3 a později i číslo 5 byla zavedena odbavovací samoobsluha. Tyto vozy byly označeny vpředu bílou cedulí s červeným S.

1. července 1963 došlo k delimitaci městské dopravy z Dopravního podniku města Kladna na ČSAD, závod Kladno. K tomuto kroku prý došlo proto, že u ČSAD byla možnost lepších provozních podmínek a rozšiřování vozového parku. Hlavně ale dopravní podnik, a tím i město nemuselo sáhnout ke stavbě nového dopravního závodu. Kladem transakce bylo převedení dosavadní státní linky z Kladna do Libušína do systému městské linky v podobě linky číslo 7.

V následujících letech došlo ke změně tras. Jednička místo z Rozdělova do Dubí a do Vrapic začala jezdit na nově vzniklé kročehlavské sídliště Okrsek „0“ . Také trojka se změnila. Nově začala jezdit na trase Rozdělov, jih – Dříň. Z okružní linky číslo 4 se stala linka, která vedla z nádraží do Vrapic. Také pětka se změnila z okružní linky na trať Nádraží – Ostrovec. Ještě o něco později došlo k dalším úpravám tratí, takže linka číslo 3 začala jezdit z náměstí Klementa Gottwalda na kročehlavské sídliště Okrsek „2“. Do roku 1988 pak už přibyla jen linka 8, která fungovala na trase Rozdělov, jih – Dříň, závod Poldi 2. Později pak ještě linka 9 z nádraží na Okrsek 4 a 11 z tehdejšího Gottwaldova náměstí na Okrsek 4.

Teprve 2. dubna 1988 došlo k zásadní přestavbě tras městských autobusových linek. To už se také znovu mluvilo o zavedení trolejbusové dopravy. Pokolikáté už! Byli vyčleněni odborníci, aby posoudili nejideálnější tratě. V Rozdělově proti kostelu sv. Václava byla postavena pro trolejbusy měnírna elektrického proudu. První dvě linky měly spojit Rozdělov s Okrskem 0 a Okrskem 4. Nakonec ze všeho opět nic nebylo. Přednost dostala Banská Bystrica a Ústí nad Labem, později i Chomutov. Městská doprava tak zůstala jako dosud pouze na autobusech. Počet linek vzrostl na patnáct. Nově začaly jezdit městské autobusy také na Barré a k Okresnímu stavebnímu podniku Kladno.

V první polovině devadesátých let minulého století bylo nutné se vypořádat se změnou přepravních nároků. Výroba v areálu hutí Poldi, kde dříve pracovalo až dvacet tisíc zaměstnanců, byla omezena a hlavní dopravní nabídka musela být převedena do nové průmyslové zóny Kladno-jih.

V roce 1995 bylo v Kladně provozováno 15 linek se 102 zastávkami a vozový park obsahoval 62 autobusů. Cena jízdenek byla 5 Kč a dětská 3 Kč.

V roce 1996 byla opět provedena reorganizace linek MHD Kladno. Přesto i nadále páteř celého systému tvořily jako dosud linky číslo 1 a 6. Přibyla linka číslo 13 s plošinou pro vozíčkáře s trasou z Okrsku „4“ přes sociální odbor v Rozdělově do konečné Rozdělov-sever. Počet linek stoupl na 18.

V roce 1999 se začalo jednat o prodloužení linky číslo 4 do Buštěhradu, ke kterému nakonec nedošlo pro nepochopitelnou byrokracii Okresního úřadu v Kladně. Linka číslo 15 začala jezdit do nově vzniklé průmyslové zóny Kladno-jih a do Přítočna. 2. července 1999 ukončily svoji službu cestujícím staré kloubové autobusy maďarské výroby značky Ikarus a nahradily je první dva nízkopodlažní autobusy typu City Bus Karosa/Renault. Počítalo se s nimi především na lince číslo 6. Tyto vozy byly jako první vybaveny novými světelnými tabulemi a hlásiči zastávek.

Rok 2000 se přihlásil zdražením jízdného na osm korun (u dětí na 4 Kč) a změnou systému placení jízdného. Byly zavedeny čipové karty, které nahradily dosavadní legitimace. Dopravce, ČSAD Kladno, a. s. v tomto roce provozoval na linkách městské dopravy 57 autobusů, z toho čtyři kloubové Karosy a dva nízkopodlažní Citybusy Reanault Karosa. 1. listopadu 2000 byly prodlouženy linky číslo 4 a 14 až před Obecní úřad v Malém Přítočně. Provoz zahájila také nová linka číslo 16, která z Rozdělova až ke zdravotnickému středisku „Čtyřobvod“ kopíruje šestku. Pokračuje pak ale rovně směrem k průmyslové zóně Kladno-jih, a „U Švejka“ se stočí zadem k nádraží Kladno.

V roce 2001 se objevila v novém hávu linka číslo deset. Po dlouhé době se tak v Kladně zase objevila okružní linka. Vyjížděla z konečné na Okrsku „4“ , projížděla kročehlavskými sídlišti, zamířila před nádraží Kladno a pak do nově vzniklé průmyslové zóny Kladno-jih. Odtud se vracela pře Růžové pole na Okrsek „4“. Šlo vysloveně o dělnický spoj. 11. června 2001 bylo dáno do provozu autobusové spojení umožňující bez přestupu cestovat z Kladna-Kročehlav do Vinařic, Třebichovic, Hrdlíva a Slaného. Cestující, který nastoupil do vybraného spoje linky číslo 9 v úseku mezi Okrskem „4“ a autobusovým nádražím a chtěl pokračovat dále z Kladna, byl už při nástupu odbaven dvěma jízdenkami, městskou a současně regionální pro úsek mezi autobusovým nádražím a požadovanou cílovou stanicí vně Kladna.

V dubnu 2002 vznikla konečně také okružní noční linka s číselným označením 19. Postupně jsou nové autobusy vybavovány systémem hlášení zastávek, což má především usnadnit dopravu zrakově postiženým občanům.

Po zrušení okružní linky číslo 10 mezi kročehlavskými sídlišti a průmyslovou zónou Kladno-jih, dostala toto číslo v roce 2003 zbrusu nová linka vedoucí od kročehlavské tržnice na náměstí Starosty Pavla a do Zádušní ulice. V polovině roku 2003 došlo také ke změně jízdného v souvislosti s prodloužením linky číslo 7 až do Svinařova. Vzniklo tak třetí platební pásmo, do kterého se v systému regionální dopravy postupně zařadí obce v okruhu deseti kilometrů od centra Kladna.

Nejfrekventovanější městskou komunikací jsou ulice Kleinerova a Cyrila Boudy, kterými v pracovní den projede oběma směry přes 820 spojů autobusů městské dopravy.

V současné době (léto 2008) vypadá základní síť městské autobusové dopravy v Kladně následovně:

• 1 – Okrsek „0“ – Náměstí Svobody – Náměstí Jana Masaryka – (Rozdělov)
• 2 – Náměstí Svobody – Hnidousy – (Cvrčovice)
• 3 – Autobusové nádraží – (Vojtěcha Lanny) – Okrsek „4“
• 4 – U Zvonečku – Náměstí Svobody – Vrapice – (Dřetovice)
• 5 – Aquapark – Náměstí Svobody – Okrsek „0“
• 6 – Energie – Náměstí Svobody – Okrsek „4“
• 7 – Smečno – (Svinařov) – (Libušín) – Rozdělov – Náměstí Svobody – Havlíčkovo náměstí
• 9 – Okrsek „4“ – Náměstí Svobody – Průmyslová – (Vinařice) – Slaný
• 10 – Tržnice – Sítná – Zádušní
• 11 – Okrsek „0“ – Kročehlavy, škola – Autobusové nádraží – Průmyslová
• 12 – (Rozdělov) – Náměstí Svobody – Havlíčkovo náměstí – Pchery – Knovíz – Slaný
• 13 – Okrsek „4“ – Sítná – Na Vysokém
• 14 – Malé Přítočno – (Nádraží) – Náměstí Svobody – Dříň
• 15 – Vojtěcha Lanny – Náměstí Svobody – Masokombinát
• 16 – Energie – Náměstí Svobody – (Billundská) – Velké Přítočno
• 17 – Nádraží – Náměstí Svobody – Průmyslová – Vinařice – (Libušín) – Svinařov – Smečno
• 19 – noční okružní linka: Náměstí Svobody – Rozdělov – Bresson – Havlíčkovo náměstí – Náměstí Svobody – Divadlo – Okrsek „0“ – Tesco – Sítná – Náměstí Svobody

Síť kladenské městské autobusové dopravy se tak neustále rozvíjí a získává nejen na kvantitě, ale i na kvalitě.

Obrázky © SVMK, www.csadkladno.cz a archiv autora

Převzato s laskavým svolením Sládečkova vlastivědného muzea v Kladně. Mezititulky jsou redakční.

Datum: 2.8.2012, autor: Jaroslav Vykouk ml., Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně, kategorie: Příběhy