Náhled do minulosti kladenských nevěstinců

Nejstarší řemeslo v Kladně

Zhruba před rokem jsme na stránkách Kladna minulého hledali informace o minulosti kladenských nevěstinců. Ukázalo se, že dostat se hlouběji do tohoto delikátního tématu, není vůbec jednoduché. Zřejmě co bylo veřejným tajemstvím, má veřejným tajemstvím zůstat i nadále. Namísto vyčerpávajícího historického exkursu tedy nabízíme aspoň tento stručný úvod, o který se postarala Eva Srpová.

Pátrat po historii takové živnosti, jakou je provozování nevěstinců, je věc velice nesnadná. Ono se není co divit. Jen si zkuste za někým přijít a zeptat se, zdali ví, kde stávaly vykřičené domy, které někdy někdo z jeho kamarádů třeba i navštívil. Písemných zmínek existuje jen pomálu. Kladenská kronika jich obsahuje jen několik. O něco lepší představu přináší alespoň historický časopis Kladenský živnostník, kde je možné dočíst se o zřejmě nejznámějším nevěstinci vedeném Jaroslavem Puchmeltrem, vulgo Páníčkem. Podle záznamů jeho živnost vzkvétala mnoho let a přerušil jí až zákon o potírání pohlavních chorob, vydaný v roce 1923. Podle faktických údajů je ovšem historicky nejstarší hostinec „U Slunce“, který podle kladenské kroniky stál v dnes již neexistující zástavbě od hlavní třídy směrem k Bezručově ulici od roku 1870 a ještě v sedmdesátých letech minulého století se těšil časté pánské návštěvnosti. Třetím oblíbeným vykřičeným domem býval šantán naproti Siréně, kde se v současnosti můžete nechat ostříhat v kadeřnictví Amadeus. Tento dům je už od pohledu velmi honosný a ve srovnání s okolními domy neobvyklý. Podle některých zdrojů byl stavěn vyloženě pro účel pánského klubu. Ovšem první světová válka nevěstky a tanečnice z jeho útrob nadobro vyhnala.

Od oficiálního zákazu nevěstinců v roce 1923 jsou zkazky o domech lásky ještě sporadičtější. Ačkoli tato pochybná živnost byla zakázána, policie ji tiše trpěla až do roku 1989. Muži toužící po tělesné slasti mohli své touhy ukojit návštěvou večerních podniků nazývaných zcela nevinně vinárnami. Tyto podniky totiž mívaly otevřeno do nočních hodin, kdy klasické hospody své hosty již vyporoučely do tmy. Podle několika vzpomínek místních pamětníků, kteří nechtějí být z pochopitelných důvodů jmenováni, si zde k pánské společnosti přisedávaly ženy nechvalné pověsti a nabízely jim své služby. Dům „U Slunce“ nadále fungovala jako zmíněná vinárna, stejně jako vinárna Monika a vinárna Réva v ulici za kamenným gymnáziem, zhruba v místě dnešního řeznictví. Monika byla vyhlášená přítomností přítulných žen už za první republiky, Réva jako kankánový klub.

Revoluce s sebou přinesla náhlé oživení domů lásky. Jako první vzniká klub Harmony u kročehlavského rybníka, dále exkluzivní klub Premiér v místě bývalého klubu Zenit v Pavlisově ulici (vedle soudu). Následuje ho Párty klub u hospody U Lípy a rozdělovská Jalta. Ty postupně upadají a jako poslední místo pro pánské návštěvy zůstal až přibližně do roku 2005 klub Milion dollars v prvním patře nad bývalou pizzerií U tří koček, dnes přejmenovanou na Parenzo. Noví chorvatští majitelé o podniku, který býval nad jejich restaurací, neví jedinou zmínku.

Po jeho zániku se toto údajně nejstarší řemeslo světa přestěhovalo do privátů a občasně do ulic, například na kraj Kročehlav v ulici u Bondyho. Nedávné časté kontroly ze strany policie prodejné dámy z veřejných prostor téměř vyhnaly. A tak se zdá, že jedinou doložitelnou stopou, že prostituce na Kladensku zcela nevymřela, je nahlédnutí do místních inzertních novin s kontakty na dámy přímo do domu.

Zápisy z kladenské kroniky

Kolem 1870
Hostinec „U Slunce“ stál dlouho samojediný na vršku jako nějaká tvrz, kdežto kolem a kolem byly rokle, jež teprve v dobách pozdějších byly upraveny a zastaveny.
Kronika Kladna do 1946

11. června 1919
Doporučeno vyhovět žádosti Josefa Čapka na koncesi hostinskou v domě čp. 566 pod podmínkou, že nebude prodávat lihové nápoje a že nebude používat dámskou obsluhu.
Protokol Městské rady v Kladně

11. června 1919
Žádosti občanů bydlících v sousedství nevěstince Chlumecké za odstranění této vykřičené místnosti bylo vyhověno zrušením téhož.
Protokol Městské rady v Kladně

22. srpna 1919
Žádost Antonína Vinše, majitele nevěstince v Kladně za povolení míti ve svém nevěstinci dvě nevěstky se zamítá.
Protokol Městské rady v Kladně

7. ledna 1921
Policii se uloží, aby dozírala na potulující se děti v hodinách večerních a dále, aby věnovala pozornost, by nevěstince nebyly navštěvovány mládeží sotva škole odrostlou. Rovněž budiž posádkové velitelství na Kladně upozorněno na ženštiny, které docházejí za vojáky do kasáren.
Protokol Městské rady v Kladně

7. ledna 1921
Bylo uznáno, že zavedení dávky ze zdravotní prohlídky prostitutek jest nemorální.
Protokol Městské rady v Kladně

11. března 1921
Schvaluje se, aby majitelé nevěstinců nesli výlohy spojené s opatřováním a vydržováním místností pro nevěstky.
Protokol Městské rady v Kladně

10. června 1921
Usneseno, aby žádosti držitelů nevěstince Bohumila Zemana pro dům čp. 870, Tomáše bryndy pro dům čp. 491, Františka Pulchmeltra pro dům čp. 691, Anny Kuthanové pro dům čp. 944 a Karla Messanyho pro dům čp. 799 o hostinské koncese omezení na prodej kávy, čaje, sodovky a limonád nebyly doporučeny, protože tyto koncese příčí se paragrafu 18 živnostenského řádu, který výslovně nařizuje odepření, svědčí-li proti žadateli, že bude koncese použita na podporu nemravnosti. Týž názor hájí společenstvo hostinských a policejní úřad. Doporučí se politické správě, aby tyto živnosti trpěla, jako obec trpí prostituci pod dozorem zdravotním a policejním, co nezbytné zlo.
Protokol Městské rady v Kladně

8. února 1923 uzavřeny byly v důsledku zákona o potírání pohlavních nemocí kladenské nevěstince.
Kronika Kladna do 1946

Zápisky ze Středočeského Živnostníku

„Středočeský živnostník“ č. 40 ze dne 7. 10. 1911

Známý „Kafe-Salon“ p. Fr. Puchmeltra v Kladně nese mimo nápisy „káva, čaj“ též nápis „hostinec“. Myslíme, že tato netečnost se strany p. Puchmeltra mohla být již dávno odstraněna; pod názvem „hostinec“ si obecenstvo, obzvláště venkovské, představuje zcela něco jiného a ne ráj s „Evou“, jako má p. Puchmeltr.

„Středočeský živnostník“ č. 16 ze dne 22. 8. 1915

Prostituce bují na Kladně. O tomto bodu jsme se již jedenkráte zmínili, ale náprava se nestala žádná. Dnes sotva škole odrostlá děvčata se potulují v noci a holdují prostituci, ba jsou mezi nimi vdané ženy. Místní policie by měla jedenkráte udělati jenerální řez v této věci a nemusila by jíti daleko, možná, že kdyby se rozhlédla po náměstí, že by hnedle vybrala hnízdo nestoudnic.

„Středočeský živnostník“ č. 1 ze dne 1. 1. 1916

Hampejz v Eusebiově ulici na Kladně.
Již mnohokráte zmínili jsme se o tomto pověstném nevěstinci dožadujíce se nápravy. Před touto prodejnou lásky denně odbývají se různé scény, které pak obvykle končí rvačkou, ba někdy se tam tropí orgie až do hodin ranních. Tu ničí se hlavně mladší lidé, kteří probíjejí tu často i svůj poslední groš a pak zůstávají bez haléře. – Nechť konečně povšimnou si toho úřady, které tu mají povinnost dozoru! Nechť tento hampejz jest vázán přísnou policejní hodinou a lid i okolní sousedé budou tomu povděčni. Myslíme, že by nebyla to žádná škoda, kdyby se tento dům hanby úplně zavřel, poněvadž se provozování tak hanebné živnosti nesrovnává s vážností této doby. Poslední čas je možno zříti před tímto nevěstincem v pozdních hodinách obcházeti i ženštiny. Nevíme, zda-li někoho tam snad hledají, anebo tam vypadávají na ty, kdož do toho domu hanby se vlekou, aby snad hosty takové samy zlákaly k pouliční prostituci, která na Kladně počíná se rozvíjeti, a jejíž následky již se objevují.

„Středočeský živnostník“ č. 2 ze dne 15. 1. 1916

Novoroční noc v Eusobiově ulici v Kladně.
Již minule jsme se zmínili, že v této ulici jest nevěstinec Puchmeltra, vulgo „Páníčka“, který se těší oblibě různých individuí, která se domnívají při návratu z této místnosti, že jsou nejspíše někde jako apači v prériích a ne ve středu Kladna. Tato ulice, která neustále jest svědkem nočních scén, které pod okny jejími na ulici se odbývají, nebyla rámusů ušetřena ani v noci novoroční; asi 5 světoobčanů, kteří o 2. hodině noční nemohli jaksi najíti tuto prodejnu lásky, bouchalo na dvéře i okna obyvatelům v ulici bydlícím, až konečně jeden maj. domu po velkém bouchání na dvéře a rámusu otevřel dvéře s otázkou, co si přejí; sklidil ale hrubství od této chásky, takže byl nucen dům rychle zavříti, aby nedošlo k nějakým násilnostem, neboť cháska rozzuřená nad tím, že snad nemohla najíti hampejz v této ulici, jehož majitel snad po Silvestru popřál si novoroční klid a měl zavřeno, což bývá zřídka, byla všeho schopná. Musíme podotknouti, že zmíněný už majitel domu, na který bylo tlučeno, těší se zvláštní přízni návštěvníků tohoto nevěstince. Před časem bylo mu vyraženo okno, které majitel nevěstince ale dal na svůj účet zasklít, dále mu byla nastrkána sláma z vozu, který v této ulici stojí, za okna, pak bylo v protějším domě kamenem vyraženo okno, zkrátka mohl by se denně sbírati materiál všeho, co v ulici této za noci se odehraje.

Poděkování patří Zdeňku Pospíšilovi za poskytnutí textů ze Středočeského živnostníka. Text vyšel pod názvem V podniku pana Puchmeltra scházejí se různá individua v pátém čísle revue Kladno Záporno.

Datum: 5.4.2009, autor: Eva Srpová, kategorie: Příběhy