Plány na přestavbu Kladna během 2. světové války

Z německých projektů byl realizován jen zlomek.

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 

Poldisiedlung

Jeden z nejzajímavějších plánů na přestavbu Kladna vytvořili Němci v době protektorátu Čechy a Morava. Vzhledem k nedostatku finančních prostředků v druhé polovině války (po roce 1942) se jim však podařilo realizovat jen malou část urbanistických projektů. S výsledky jejich stavební činnosti se v Kladně můžeme setkat dodnes.

Do tohoto období mimo jiné spadá rozšíření města o okolní vesnice. Před druhou světovou válkou zahrnovalo Kladno jen tu část, kterou dnes nazýváme centrem. Nacisté k městu roku 1941 připojili okolní obce Kročehlavy, Dubí a Rozdělov, čímž vytvořili tzv. Velké Kladno. Dekretem prezidenta Beneše bylo sice toto uspořádání po válce zrušeno, už v roce 1946 ale ministerstvo vnitra rozhodlo, aby obce Kladno, Rozdělov, Kročehlavy a Dubí byly do budoucna spravovány jako jeden celek.

Co se týče národnostního složení, Němci byli v poměru k českým obyvatelům ve značné menšině (asi 3,8 %, z čehož většina byli Židé). Měli ovšem vcelku velký vliv, především v Poldině huti. Proto se nelze divit, že nové urbanistické studie vývoje města do jisté míry souvisely s tímto podnikem. Pro německé dělníky oceláren se měla postavit úplně nová městská část.

Nové sídliště poblíž Kladna nemělo být jen ubytovnami pro dělníky, ale skutečným „domovem“, včetně kulturních a sociálních zařízení. Mělo tak vzniknout jakési město ve městě. Zástupci kladenských průmyslových závodů se 23. března 1939 shodli na založení společnosti Siedlungsgeme­inschaft der Kladnoer Industrie (Spolek sídliště kladenského průmyslu). Do spolku patřili představitelé Poldiny huti, Pražské železářské společnosti (PŽS), Kabla a Anglicko-českého kamenouhelného těžařstva. Jednání se účastnil také inženýr Steinsdörfer coby vedoucí zdejší pobočky NSDAP a formálně i starosta Pavel za městské zastupitelstvo.

Průmyslové závody chtěly pro své dělníky vystavět 260 bytových jednotek na okraji Kladna a Kročehlav. Architekt Werner Knapp však prosazoval výstavbu 600 bytových jednotek v dvojdomcích saského typu. Pro investory nového Siedlungu představovala tato varianta příliš vysoké náklady, proto z celého projektu vycouvaly. Kablo a Anglicko-české těžířstvo stavěly jen pro sebe a PŽS se rozhodla nestavět nic. Celá věc přerostla v politický problém. Ustoupení od projektu mohlo být ukázkou slabé stránky totalitního režimu. Poldina huť se proto rozhodla Knappův projekt realizovat sama. V roce 1940 chtěla postavit 120 bytů.

Projekt, který dostal přiléhavý název Poldisiedlung, byl tedy odstartován. Stavební parcely se nacházely na jižním okraji Kladna (dnes Sítná, ulice 5. května, Lidických žen a Jana Velly). Domky měly víceméně jednotnou architekturu saského typu. Slavnostní předání prvních hotových domů se konalo 12. října 1942. Padesát dva rodin dostalo svůj byt přímo během slavnosti, dalších pětadvacet bytů bylo předáno symbolicky.

Nové sídliště mělo mít také vlastní reprezentativního centrum. Na jeho realizaci byl vypsán konkurz, Wettbewerb für die Planung eines politischen Stadtmittelpunktes. Soutěž nebyla veřejná, Poldina huť se obrátila na pět režimně renomovaných architektů. Čtyři z nich byli profesoři technických vysokých škol: prof. Jost z Drážďan, prof. Leo z Brna, prof. Zotter ze Štýrského Hradce a prof. Diez-Brandi z Prahy. Poslední z oslovených, dr. ing. Platzer z Lince, působil jako soukromý architekt.

V požadavcích stálo, že ve správním centru mají být následující instituce:

• Haus der Partei, stranický dům NSDAP, hlavní budovu celého centra, dominantou by měla být věž.
• HJ.-Heim, domov Hitlerjugend.
• Werkhotel, závodní hotel s multifunkční slavnostní halou pro 1 200 osob.
• Gasthaus, hostinec.
• Volkschule, základní škola s osmi až dvanácti třídami (každá třída pro 42 dětí).
• Bürgerschule, měšťanská škola s šesti třídami (každá třída pro 42 dětí).
• Werkschule, závodní učňovská škola Poldiny hutě pro zhruba 70 učňů.
• Haus des deutschen Kindes, mateřská škola pro 70 až 80 dětí, jesle, dětský útulek a mateřská poradna.

Hodnocení všech návrhů proběhlo 22. dubna 1941. Vítězným se stal návrh prof. Diez-Brandiho, druhý skončil plán prof. Josta a třetí místo si odnesl prof. Leo. Žádný z návrhů se ale nedostal do další fáze úvodního a prováděcího projektu. Nedostatky viděla komise zejména v řešení zásobování vodou, elektřinou a propojení nové „osady“ s Kladnem.

Další urbanistické plány

Kromě vystavění německé „osady“ u Kladna chtěli nacisté přestavět i samotné jádro města. Byl vytvořen další návrh s názvem Stadtplanung Groβ Kladno, který si kladl za cíl dát městu odpovídající tvář.

Autorem nového uspořádání městského centra byl opět architekt Knapp. Památky jako Mariánské sousoší, kapli sv. Floriána a radnici chtěl zachovat. Nelíbily se mu hlavně nové domky (především pro chudší obyvatele) v okolí historického centra města. Chtěl je proto zbourat a postavit na jejich místě nové domy historizujícího vzhledu, které by ladily s honosnou radnicí.

Zachování tehdejší „hlavní třídy“ (dnes TGM) nebylo směrodatné. Knappovi se zdálo výhodnější vytvořit novou tepnu z téměř souběžné Váňovy ulice. V dolní části ulice těsně před stávajícím náměstím chtěl udělat tzv. Vorplatz (přednáměstí), aby tak otevřel prostor před kaplí sv. Floriána, která měla být dominantou tohoto prostoru. Prostor před kostelem Nanebevzetí panny Marie se měl zastavět.

Nové náměstí mělo mít tvar do „L“. Diezenhoferův skvost, Mariánské sousoší, umístil projektant Knapp do středu nového náměstí. Celé bývalé obdélníkové náměstí mělo zaniknout. Relativní šikmost starého náměstí Němcům příliš připomínala, že vzniklo z původní vesnické návsi.

Co se týče dalších plánů na rozvoj města, existovaly návrhy na silniční obchvat, vybudování sportovních a odpočinkových prostor mezi Poldisiedlungem a Kladnem (v sítenském údolí), na lepší spojení s hlavním železničním nádražím vybudováním nové stanice na západní straně starého města či výstavbu zeleného pásu kolem obou hutí. Z těchto plánů i z přestavby historického jádra města nakonec sešlo. Těžko říct, zda studie zanikly spolu s Poldisiedlungem, pokud čekaly na jeho dokončení, nebo zda k jejich realizaci nedošlo kvůli nedostatku finančních prostředků.

S využitím příspěvku

• KOVAŘÍK Jiří. Německé plány na přestavbu Kladna (1939 – 1942). Slánský obzor, 2002, ročník 10 (110).
• Obrazová dokumentace je přejata ze Slánského obzoru, ročník 10 (110), Patria: 2002.

Datum: 25.12.2007, autor: Roman Hájek, kategorie: Příběhy, témata: centrum, náměstí Starosty Pavla, Sítná, protektorát

Mapa