Sto let 6. ZŠ v Rozdělově

6. základní škola slaví v roce 2008 sto let od založení

Od počátků Rozdělova ke vzniku rozdělovské školy

Panství kladenské, k němuž katastr dnešního Rozdělova patřil, zakoupili v roce 1705 benediktini z Břevnova od jeho majitelky Anny Marie Františky, velkovévodkyně Toskánské. Kladno bylo v té době jen malým městečkem a po celém katastru nynějšího Rozdělova se rozprostíral les.

Benediktini se pustili do hospodaření na nově získaném majetku, ale neměli dostatek ochotných lidí a tak práce postupovaly velmi pomalu. Aby nemuseli neustále převážet nástroje z kladenského dvora, postavili benediktini na rozcestí silnic do Rakovníka a Smečna (přibližně v místech dnešní konečné autobusu) stavení, ze kterého posléze vznikl dvůr – Nový dvůr. Stále nebylo dostatek čeledi, a tak v roce 1783 opat Štěpán Rautenstrauch slíbil každému z broumovských poddaných kus pole za to, že přesídlí na Nový dvůr. Rozdělování pozemků dalo i název nově vznikající osadě a od té doby zanikl Nový dvůr a osada byla nazvána Rozdělov, byla však stále osadou Kladna.

Následující roky přinesly mnoho změn ve státě a ty přispěly i k celkovému místa. Po delším vyjednávání zažádali naši předci o zřízení samostatné obce. Koncem dubna r. 1874 bylo nadřízenými úřady povoleno zřízení samostatné obce Rozdělov. Prvním starostou naší obce byl zvolen František Kerner z čp. 19.

V této době navštěvovaly rozdělovské děti do farní školy v Kladně. Nejstarší záznam o tom je z roku 1821. V roce 1878 byla v Kladně otevřena měšťanská škola chlapecká i dívčí. Docházka byla pro děti z Rozdělova dost obtížná, neboť školy se nacházely uprostřed města, a byly proto poněkud vzdálené. Kromě toho byly kladenské školy v této době přeplněny a bylo nutné postavit novou budovu. Na postavení školy by musela obec přispět, proto občané rozdělovští využili příležitosti a vyslovili myšlenku na postavení samostatné školy v Rozdělově.

Myšlenku podpořila i o okresní školní rada v Kladně přípisem ze dne 2. listopadu 1901, kdy obec vybídla, aby vzhledem k počtu 617 školou povinných dětí zažádala o vyškolení ze školní obce kladenské. Obecní zastupitelstvo se na schůzi konané dne 28. listopadu 1901 jednohlasně usneslo podat zemské školní radě v Praze žádost o zřízení samostatné školy v Rozdělově. Žádost byla podána dne 11. prosince 1901.

Vyřízení žádosti trvalo poměrně dlouho. C. k. zemská školní rada v Praze přípisem ze dne 19. května 1904 svolila k vyškolení, ovšem s podmínkou, aby se město Kladno zavázalo, že budou německé děti z Rozdělova přijímány do německé veřejné školy. Kvůli tomu se obec odvolala k ministerstvu kultu a vyučování ve Vídni.

Další rozhodnutí přišlo teprve 31. března 1906. Byla zde stále stejná podmínka, k tomu město Kladno na schůzi konané 25. dubna 1906 svolilo a zemská školní rada tak po pětiletém vyjednávání odsouhlasila vyškolení Rozdělova ze školní obce kladenské.

Obec ihned přikročila k realizaci myšlenky. Obecní zastupitelstvo zvolilo 1. prosince 1906 místní školní radu v následujícím složení:

Předseda: Josef Jansa, rolník a starosta obce
Členové: Václav Novák, řezník; Bohumil Jelínek, hostinský; Antonín Kozel, hostinský; Jan Hrabě, rolník
Náhradníci: František Doksanský, horník; František Harvánek, horník
Virilisté: p. Antonín Maděra, kanovník a děkan kladenský – zástupce církve katolické; ing. Josef Němeček, vrchní inženýr na dole Max – zástupce Pražské žel. společnosti

Začátkem roku 1907 byl zakoupen od řádu Benediktinů pozemek na stavbu školy o výměře 71 a 93 m² za celkovou cenu 12 000 korun. Projekt školy vypracoval stavitel p. Antonín Procházka.

Se stavbou se začalo 13. května 1907 a dokončena byla 4. září 1908.

V neděli 13. září 1908 byla školní budova slavnostně vysvěcena a odevzdána svému účelu. Ve dnech 14. a 15. září 1908 se konal zápis, do všech tříd bylo tehdy zapsáno celkem 840 dětí, z toho 430 chlapců a 410 dívek. Vyučovat se začalo ve středu 16. září 1908.

Prozatímním správcem a později řídícím učitelem byl jmenován p. Antonín Jirotka. Prvními učiteli byli: František Štěchovský, Jindřich Pokorný, Josef Braun, Franišek Bartoš, Anna Kuthanová, Bohumila Holnová, Jindřiška Müllerová, Marie Hrubá, Alžběta Tisková.

Škola byla postavena velmi moderně a představovala jednou z nejlepších škol v okolí. Kromě deseti učeben, kabinetů, sborovny a místnosti pro konání schůzí místní školní rady je ve škole i tělocvična. U ní se nalézal oltář a konaly se zde bohoslužby, neboť stavba školy předběhla i stavbu kostela v Rozdělově.

Pro řídícího učitele byl postaven dům a též samostatný domek pro školníka. Hned v roce 1909 škola svou kapacitou nestačila, a proto bylo přistaveno dalších pět tříd. Tuto stavbu opět provedl p. Antonín Procházka z Kladna.

Celkové náklady na stavbu školy:

pozemek	12 000,–
stavba školy a domek školníka	147 132,–
stavba domu řídícího učitele	21 519,–
přístavba školy	31 500,–
celkem	212 151,67

Vývoj a události ve škole 1909–1938

Druhý školní rok začal 16. září 1909 slavnostní mší, kterou sloužil ve školní kapli katecheta P. Josef Rod. Den nato proběhla kolaudace přístavby školy. Obecná škola byla rozdělena na část chlapeckou a část dívčí. V každé z pěti tříd bývalo v té době 70 až 90 dětí. Podle počtu dětí se někdy zřizovaly tzv. pobočky nebo paralelní třídy (označení C případně D). O ty škola vždy žádala c. k. okresní školní radu v Kladně.

Epidemie spalniček, spály, chřipky a dalších nakažlivých nemocí téměř každoročně uzavřela na několik dní, buď některé třídy, nebo i celou školu. Začátkem roku 1910 bylo na zdejší škole povoleno vyučování německého jazyka. Žáci měli možnost navštěvovat nepovinné hodiny němčiny a zlepšit si své znalosti. Pravidelně se slavily památné dny v panující císařské rodině. Ve školní kapli se obvykle konaly slavnosti 4. října (jmeniny císaře Františka Josefa I.), 19. října (jmeniny zemřelé císařovny Alžběty) a 18. srpna (narozeniny císaře). Po třech letech vystřídal katechetu P. Josefa Roda P. Dominik Prchlík, ten však při škole působil pouze jeden měsíc a po něm nastoupil P. Eduard Červášek (24. září 1912).

Školní rok 1914–15 začal za mimořádných poměrů ve středu 16. září 1914. Po červnovém atentátu na následníka trůnu arcivévodu Ferdinanda d’Este a jeho ženu Žofii v Sarajevu, byla 28. července 1914 vypovězena Rakouskem-Uherskem válka Srbsku a následně vypukla první světová válka. Školy se tyto události dotkly nejprve tím, že několik učitelů bylo povoláno k činné vojenské službě. Byli to: Alois Lukeš, Vratislav Čada, Josef Dubský a Karel Zeman. Ještě před začátkem školního roku onemocněl řídící učitel Antonín Jirotka a správu dočasně převzal František Štěchovský. Další významnou historickou události bylo úmrtí panovníka Františka Josefa I. v úterý 21. listopadu 1916. Po něm nastoupil Karel I. se svou ženou Zitou. Přibylo tak dnů, kdy se konaly slavnosti Boží ve školní kapli. Na památku nastoupení císaře a krále Karla I. a jeho choti Zity na trůn zasadily 5. května 1917 děti ve školní zahradě dvě památné lípy. Na konci čtvrtého roku války v květnu roku 1918 bylo vyhlášeno stanné právo. Nedostatek potravin, oděvů a obuvi se odrazil na špatné docházce dětí do školy a hlavně na zdravotním stavu obyvatel obce Rozdělova. Chřipková epidemie donutila uzavřít školu krátce po začátku školního roku 1918–19 od 10. října a po jednodenním otevření 22. října byla znovu uzavřena až do 4. listopadu.

Oslava zřízení samostatného československého státu se ve škole konala až 8. listopadu 1918. Velká radost a nadšení byla hlavně z konce války. Od r. 1917 působil na škole zatímní katecheta Alfons Karas, který byl později ustanoven definitivním katechetou při zdejší škole. O prázdninách 1919 byla škola nově vymalována, opravena a celkově vyčištěna. Za nepřítomnosti řídícího učitele a bez vědomí jeho zástupce byly ze tříd odstraněny kříže a uloženy na obecním úřadě. Na základě písemné žádosti rodičů se letos poprvé některé děti neučily náboženství. Péčí učitele p. Veselého bylo pořízeno loutkové divadlo a dotyčný učitel s kolegy Lhotákem, Kosíkem, Lukešem, slečnou Kozlovou a Křížkovou dvakrát týdně po dobu pěti měsíců hráli pro naše děti. Divadlo je dodnes majetkem školy.

V únoru 1921 bylo v celé republice provedeno sčítání lidu. V Rozdělově bylo tehdy 4 204 obyvatel. Což bylo o 397 méně než při posledním sčítání v roce 1910.

Na počátku roku 1922 byla nejprve z důvodů chřipkové epidemie a pak pro nedostatek uhlí na vytápění škola uzavřena. Od září 1922 nastoupil nový katecheta po Alfonsu Karasovi – Jaroslav Kopřiva. Od 1. února 1923 bylo upraveno vyučování náboženství na škole na tři dopoledne v týdnu a převzal je definitivní katecheta v Kladně Jan Opatrný.

Po třítýdenním boji s chřipkou podlehl dosavadní řídící učitel rozdělovské školy pan Antonín Jirotka a zemřel 21. března 1923. Zástupcem byl dočasně stanoven Alois Lukeš.

Od 1. srpna 1923 nastoupil nově jmenovaný definitivní řídící učitel p. Karel Čermák.

V roce 1922 se usnesla jednota legionářů v Rozdělově postavit zdejším padlým vojínům pomník na návsi. Myšlenku realizovala v r. 1923, kdy předsedou byl p. Josef Voráček, horník, vyhotovením byl pověřen sochař a kameník Fišer z Nového Strašecí. Celkové náklady na jeho vyhotovení činily 15 800 korun. Pomník měl v sobě původně zasazené podobizny 44 padlých se jmény a dvě jména bez podobizen. Později byl přemístěn do parčíku před školou a poněkud necitlivě doplněn jmény padlých místních občanů ve druhé světové válce. Zde stojí dosud a v čase výročí se u něj pokládají květiny.

Nařízením zemské školní rady ze dne 29. ledna 1924 byla zrušena školní kaple a přeměněna na šatnu tělocvičny. Od té doby sílila snaha některých občanů o postavení kostela. Ta se naplnila 27. září 1925 posvěcením základního kamene na místě, kde se dosud říkalo „u křížku“. Největší zásluhu na realizaci této myšlenky měl p. Jaroslav Kopřiva, katecheta na škole. Stavbu projektoval ing. F. Havlena z Prahy a stavbu provedl p. Josef Picek, stavitel z Kladna.

V noci z 1. na 2. června 1925 podlehl srdeční nemoci řídící učitel Karel Čermák. Jeho pohřeb se konal 4. června za velké účasti nejen učitelského sboru, ale i žactva školy. Zástupcem byl opět jmenován Alois Lukeš.

Na začátku školního roku 1926–27 byl 1. září jmenován nový řídící učitel Otakar Adamec. Rozšířilo se loutkové divadlo. Epidemie spalniček a chřipky opět zavřela celou školu. V prezidentských volbách 27. května 1927 byl znovu zvolen T. G. Masaryk na další sedmileté období. Učitelský sbor mu ještě ten den poslal blahopřejný dopis. Koncem školního roku byly k velké radosti dětí obnoveny školní lázně. O prázdninách se začalo nejprve s úpravou letního cvičiště, kde se 31. července 1927 konalo veřejné cvičení Sokola. Následovaly opravy školní budovy.

Ve školním roce 1927–28 získala škola novou výzdobu. Správa dolu Max věnovala dva kamenné valouny, tzv. pecky, z nichž v parku před hlavním vchodem vznikla skupinka doplněná buližníkovými, opukovými a jinými kameny. Na druhé straně vchodu byl postaven mohutný pařez, část zkamenělého kmenu přesličky. Vše jako symbol školy v obci většinou hornické. Kamenný pařez se zde nachází dodnes a najdeme jej snadno. Skupina kamenů už asi není, co bývala a je poněkud zarostlá stávajícími keři.

Nedaleko od školy byl dostavěn nový katolický kostel. Vysvěcen byl 25. září 1927 arcibiskupem F. Kordačem a zasvěcen patronu českých zemí, svatému Václavu.

V roce 1930, od 28. února do 9. března, proběhly velké oslavy osmdesátých narozenin prezidenta republiky na naší škole i v obci. 31. prosince 1930 se podařilo dobudovat obecní vodovod. Škola v r. 1931 zakoupila radiový přijímač a také psací stroj pro ředitelnu. Začátkem roku 1932 se začíná projevovat nezaměstnanost a světová krize doléhá na náš stát a obec. Ve dnech 24. a 25. června 1933 se konaly oslavy pětadvacetiletého trvání zdejší školy. Ve dvou třídách se konala výstava prací zdejších žáků a žákyň, představilo se také loutkové divadlo se svým bohatým inventářem. Nebyl snad žádný místní občan, který by v sobotu nebo v neděli neprošel školou, která byla v těch dnech veřejnosti přístupná.

Dne 28. října 1935 zavlála na naší škole nová státní vlajka, kterou pro školu zakoupila místní školní rada v Rozdělově nákladem 106 korun. Později byl ještě pořízen železný stožár na vztyčování vlajky a postaven v parku před vchodem. Poprvé zavlála vlajka na tomto stožáru 28. května 1936.

V sobotu dne 14. prosince 1935 odstoupil první československý prezident T. G. Masaryk ze svého úřadu. Po něm byl zvolen Dr. Eduard Beneš.

Ve škole byla zařízena místnost č. 11 pro schůze rodičovského sdružení a Československého červeného kříže, ve které se nacházela též knihovna. Koncem školního roku a o prázdninách (v červenci a srpnu 1937) došlo na větší opravy školní budovy. Pokrývač p. Beztahovský opravil střechu a klempíř p. Hráský spravil a natřel okapy na budově.

Krátce po začátku školního roku 1937–38 došla smutná zpráva o skonu milovaného prezidenta Osvoboditele. T. G. Masaryk zemřel ráno 14. září 1937 na lánském zámku. Ve školní kronice je tato smutná událost popsána na devíti stranách.

Dne 6. října 1937 byli v naší škole ubytováni vojáci, asi 13 mužů. Střežili práce, které v blízkém okolí prováděla pro obranu státu vojenská správa. Odešli 20. ledna 1938. První větší hrozba další války se objevila ve dnech 20.–21. května 1938. Mezi lidmi tehdy panoval všeobecný soud: „Ať si s námi Němci něco zkusí! Půjdeme všichni jako jeden muž na obranu státu!“ Odhodlání bylo tak veliké, že prozatím bylo německé nebezpečí zažehnáno.

Školní rok 1937–38 skončil výjimečně již 22. června z důvodů konání X. všesokolského sletu. Na začátku dalšího školního roku se výrazně zhoršila mezinárodní situace a to se dotklo i mnoha rozdělovských občanů, kteří byli povoláni do vojenské služby. Vojáci zabrali některé místnosti v naší škole pro své potřeby. Byly to: dílna, sprchy, tělocvična, přednášková síň, zeměpisný kabinet, knihovna a zasedací síň. V těchto místnostech se ubytovalo 250 mužů druhé roty hraničního praporu číslo 1. Vojsko zde zůstalo až do 28. září, kdy v noci v plné výzbroji odtáhlo pryč. Pak byla škola prázdná až do 23. října, kdy se uvedená rota vrátila zpět, aby byla demobilizována. Po 1. listopadu 1938 se mohla škola opět uklidit a 7. listopadu se děti vrátily do tříd. Politická situace se nadále zhoršovala. Vycházela nová a nová vládní nařízení, která se dotýkala i našeho učitelského sboru. Někteří učitelé tak museli školu předčasně opustit. 15. března 1939 obsadila německá říšská armáda české země. Vznikl protektorát Čechy a Morava. Z rozkazu říšského protektora byla škola uzavřena od 9. do 13. června 1939.

1. července 1939 odešel do penze na základě úsporných opatření řídící učitel Alois Lukeš. Stejný den odešel do penze i učitel Václav Kosík, který na škole působil od r. 1918.

Řídícím učitelem byl s platností od 1. července 1939 jmenován Karel Zeman.

Období 1939 – 1948

Školní rok 1939–40 byl zahájen 1. září. Ke stávajícím učitelům (Karel Zeman, Josef Dušek, Marie Voráčková, Katuše Jandová) přibyli noví členové: Blažena Bastlová, Eugenie Vlasáková, Josef Civín, Marta Bauerová, Vladimír Pinsker, Blažena Dubská, Anna Maršnerová a Miroslav Sládek, později ještě Jiří Zíma. Kvůli špatnému zdravotnímu stavu žáků, kdy se vyskytla spála a záškrt a o něco později i dětská obrna, došlo k uzavření školy. Nejdříve na pouze na tři dny od 3. do 6. září, zdravotní rada pak nařídil prodloužení do 18. září. Nakonec rozhodnutím MŠANO byly do 30. září 1939 uzavřeny školy v protektorátu. 1. září 1939 začala 2. světová válka. V celé zemi panovalo napětí a strach. Koncem února byla budova zabrána Němci a výuka přerušena. O měsíc později německé vojsko budovu opustilo a výuka mohla pokračovat. Tato situace byla pro žáky a učitele velmi obtížná, neustále se měnily osnovy, v hodinách dějepisu nastaly velké změny. 11. června 1942 vydal okresní úřad v Kladně nařízení zastavit vyučování na všech školách. Po pár dnech bylo zrušeno, po měsíci opět zastavena výuka. Toto se střídavě opakovalo až do roku 1945.

Školní kronika byla z rozkazu ministerstva školství a národní osvěty (MŠANO) zapečetěna a uložena v archivu školy. Události z doby nesvobody (německé okupace) nebyly nikde zapsány.

Další zápis v kronice je až po šesti letech, po revoluci 5. května 1945. V podrobném líčení událostí posledních dnů války v naší obci se objevuje jméno Josefa Duška, coby řídícího učitele. Zmínka o tom, kdy a jak byl jmenován, však chybí.

Podle vyprávění pamětníků probíhalo vyučování během války v několika sálech místních hostinců. Školu zabrali němečtí vojáci, poslední odpochodovali v neděli 6. května 1945 večer. Další den se začala formovat vojenská jednotka pro obranu obce, jež měla okolo 400 členů, kteří byli také ubytováni ve škole. Revoluční vojenské činnosti se zúčastnili tito členové učitelského sboru: J. Dušek, J. Civín, J. Zíma.

Krátce po osvobození do Rozdělova dorazil oddíl rudé armády maršála Koněva i se štábem, který se skládal z několika generálů a vyšších důstojníků. Ubytovali se v domácnostech a s místními se rychle sblížili hlavně díky obrovskému nadšení ze skončeného utrpení. Ve škole byla umístěna jen telefonní centrála a ubytováno několik vojínů – telefonistů. Zato na školním dvoře stálo mnoho aut a další vojenské techniky.

V té době nebylo na vyučování ani pomyšlení. Teprve 29. května 1945 se děti k učení vrátily, ale ne ještě do školy. Vyučovat se začalo v pěti sálech místních hostinců, v Šárce, U Černých, U Müllerů, Na Růžku a Na Knížecí. Po odchodu rudé armády, počátkem června, se ihned začalo s úklidem školy. Opravy školní budovy probíhaly během celých prázdnin.

Školní rok 1945–46 začal velmi slavnostně v pondělí 3. září 1945. Nemocného řídícího učitele Josefa Duška zastupoval učitel Jiří Zíma. Ten promluvil k žákům a rodičům na školním dvoře. Na počátku školního roku bylo zapsáno celkem 257 žáků, z toho 127 chlapců a 131 děvčat. Začátkem prosince se na školu vrátil Viktor Jíša a stal zastupujícím řídícím učitelem za nemocného Josefa Duška. Jmenovám byl od 1. září 1946.

Na podzim r. 1946 byla v pravém křídle obecné školy v prvním patře otevřena měšťanská škola. Dnem 1. září 1947 byla naše obecná škola částečně přeměněna na tzv. vzorovou. V pěti ročnících označených A se vyučovalo vzorově podle nejnovějších metod, v ostatních čtyřech třídách se učilo obvyklým způsobem v souladu s osnovami.

Ke konci února 1948 došlo v Praze ke státnímu převratu. Vládu převzala komunistická strana pod vedením Klementa Gotwalda. Zástupce národního výboru v Rozdělově Václav Miler přijal z rukou učitelského sboru slib věrnosti nové vládě a státu. Učitele pak vyzval, aby dobrovolně vstoupili do strany komunistické.

Dalším ředitelem byl Karel Vitvar. Ze záznamů v kronice je jisté jen datum jeho odvolání, 16. březen 1948. Po něm byl jmenován Josef Kozák.

Období 1949–1968

Školní rok 1948–49 byl zahájen až 23. září 1948, protože se v okolí hodně rozšířila dětská obrna. Podle nového školského zákona zanikla škola měšťanská a pro děti ve věku od 11 do 15 let byla zřízena škola střední. Zapsáno bylo celkem 150 žáků, z toho 93 chlapců a 57 dívek. Na škole byly zřízeny doučovací hodiny z matematiky a češtiny, dále zájmové kroužky: těsnopis, psaní strojem a pěvecký kroužek. V dalších letech přibyly kroužky recitační a modelářsko-letecký.

Koncem čtyřicátých let i na naší škole vznikla pionýrská organizace. V roce 1951 bylo v Pionýru už 96 procent všech žáků. Ve školním roce 1950–51 došlo na bourání hradební zdi nejprve na západní straně, od hřiště, na jaře pak byl odstraněn plot i vrata ohraničující školu zepředu. Budovatelská činnost školy sestávala hlavně z pravidelných sběrů druhotných surovin (tehdy „odpadových hmot“) a z brigád (úklid okolí školy, práce v lese, zemědělství apod.).

Ve školním roce 1953–54 byla naše škola spojena s nově postavenou 5. osmiletou střední školou Julia Fučíka v sídlišti Vítězného února (dnes ZŠ Moskevská 2929). Měly společného ředitele, tím byl B. Šindelek. V září 1954 došlo k další změně, školy se opět rozdělily a naše škola nesla označení 6. osmiletá střední škola v Kladně-Rozdělově. Jako obvod byl stanoven starý Rozdělov a 5 budov svobodáren ze sídliště. Ředitelem byl jmenován František Pech, zástupcem ředitele Josef Civín. Tento rok bylo na škole celkem 404 dětí. V hodinách tělesné výchovy probíhal nácvik na I. celostátní spartakiádu. U příležitosti desátého výročí osvobození naší vlasti se upravovalo okolí školy, vysazovali květiny i keře; ve škole se zdobily hlavně nástěnky. V roce 1955 skončilo vyučování již 18. června, z důvodů celorepublikových spartakiádních cvičení.

V listopadu 1957 se nejen ve škole konaly velké oslavy 40. výročí VŘSR. Celá škola byla slavnostně vyzdobena, oslava se uskutečnila nejprve v tělocvičně, poté se zástupci pionýrské organizace zúčastnili položení věnců na hrob rudoarmějců a k památníku na Švermově náměstí (dnes nám. E. Beneše). Odpoledne se starší žáci a učitelský sbor sešli v průvodu a manifestaci kladenského lidu na Stalinově náměstí (dnes nám. st. Pavla). Součástí oslav byl 9. listopadu ještě lampionový průvod Rozdělovem a odhalení pomníku obětem první a druhé světové války. Odhalení se konalo v parku před školou, kam byl pomník přemístěn „z dosavadního nevhodného místa na návsi“.

Padesáté výročí otevření školy oslavili občané Rozdělova s učitelským sborem slavnostním večerem u Krobů 30. srpna 1958. Do obvodu školy byly zahrnuty všechny věžové domy a severní část sídliště Vítězného února, zvýšil se tak počet žáků a přibyla další, sedmnáctá třída. Učeben však bylo jen 14, ve třech ročnících bylo proto zavedeno střídavé vyučování.

V rámci přechodu na povinnou devítiletou školní docházku byla v září 1959 zřízena devátá třída. Navštěvovali ji žáci naší a 5. osmileté školy. Střídavé vyučování bylo zavedeno ve všech třídách 1. až 5. ročníku. Došlo na generální opravu oken v budově. Velká okna na schodišti byla nahrazena skleněnými cihlami. Na chodbách byla nově osazena okna dvojitá. Druhým rokem probíhal nácvik několika skladeb na II. celostátní spartakiádu.

Školní rok 1960–61 byl historicky prvním v Československé socialistické republice. Všem žákům učitelé na uvítanou připravili učebnice a školní potřeby na lavice. Bylo to poprvé, kdy byly tyto školní pomůcky poskytovány zdarma. Početní stav žáků se opět zvýšil, tentokrát chodilo do naší školy 747 žáků, z toho 387 dívek. Pro nedostatek prostor žáci IX. třídy museli docházet na 1. osmiletou školu v Kladně a ve všech třídách 1. až 5. třídy bylo opět střídavé vyučování. V rámci výuky se čile pracovalo na školní zahradě. Bylo vybudováno nové pařeniště, rozšířená část zahrady oplocena a na zalévání záhonů zavedena voda. První květen byl oslaven opět pěknou výzdobou školy a radostným májovým průvodem městem. Koncem května již tradičně odjely tři třídy na školu v přírodě do pionýrského tábora v Eši u Pacova.

V roce 1964, přesněji 10. 2. byla konečně slavnostně otevřena nová 12. základní škola. Na novou pavilonovou školu přešlo z naší školy celých osm tříd i s třídními učitelkami, a také jedno oddělení školní družiny. Od toho dne se škola změnila na třináctitřídní. Žáci, kteří se stravovali v jídelně 5. ZDŠ, začali docházet na obědy do jídelny na 12. ZDŠ.

Dnem 1. září 1964 byl na zdejší škole jmenován ředitelem Josef Civín. František Pech přešel jako ředitel na 5. ZDŠ. Na počátku roku měla škola 418 žáků ve čtrnácti třídách. Bylo zavedeno vyučování několika nepovinných předmětů. Konaly se pravidelné lékařské a zubní prohlídky. Probíhal nácvik skladeb na III. celostátní spartakiádu. Cvičenci naší školy aktivně cvičili na okresní spartakiádě v Kladně dne 13. června 1965. Na Strahově za naši školu byla jen dvě starší děvčata.

Podle údajů v kronice bylo na škole ke dni 27. září 1965 ustaveno celkem 27 zájmových kroužků, a to: tři gymnastické, tři turistické, tři atletické, tři sportovní, dva stolního tenisu, dva střelecké, dva recitační, a dále kroužek loutkářský, zeměpisný, šachový, včelařský, pěvecký, filatelistický, družby, technický a kroužek juda. Žáci školy si velmi dobře vedli i na různých sportovních, tehdy většinou pionýrských olympiádách.

Na školní rok 1966–67 bylo zapsáno pouze 18 dětí, to je nejméně za téměř 60 let existence školy. Na konci školního roku 1968–69 se poprvé objevila žádost o vybudování ústředního topení na škole, jednalo se také o zavedení plynu pro vytápění.

Při slavnostním ukončení šk. roku 1968–69 se s žáky i učiteli rozloučil ředitel a dlouholetý učitel školy Josef Civín, který odešel do důchodu.

Období 1969–1988

Vedení školy převzala dnem 1. září 1969 ing. Amalie Hejdová, která na školu přešla ze 12. základní devítileté školy v Kladně-Rozdělově. Jejím zástupcem byl Václav Adam. Ve škole bylo celkem 332 dětí ve 14 třídách. Vyučovalo 19 pedagogů, z toho pouze 2 muži. Vychovatelkou školní družiny byla Libuše Varnerová, pionýrskou práci řídila J. Strnadová.

Školní rok 1970–71 byl především ve znamení tehdy mohutně oslavovaných výročí. Do vyučování a celé pedagogické práce zasahovaly oslavy a doprovodné akce k padesátileté historii KSČ, Měsíci Československo-sovětského přátelství, výročí Velké říjnové socialistické revoluce (VŘSR), 50. výročí prosincové generální stávky, únorového vítězství pracujícího lidu. Probíhaly oslavy 1. května (Svátku práce) a 26. výročí osvobození vlasti (tehdy pouze) Rudou armádou. Ve škole byla jmenována nová ředitelka – Božena Šilhavá, její zástupkyní Věra Malcová. V tomto roce bylo provedeno oplocení školního pozemku.

Zahájení školního roku 1971–72 se neslo zcela ve znamení voleb. Učitelé se zapojili do práce ve volebních komisích. Byl odhalen pomník Antonín Zápotockého na Sítné, slavnosti se zúčastnili všichni žáci i učitelé. Ke třicátému výročí lidické tragédie se konal mírový pochod do Lidic. Sdružení rodičů a přátel školy (SRPŠ) zakoupilo pro školu televizor.

Od roku 1972 se zástupkyní ředitelky školy stala Eva Náprstková. Velký důraz se kladl na ideově politickou výchovu nejen mládeže, ale i učitelů. Uzavíraly se a plnily plány a závazky, pořádaly se akce „Z“, s rodiči a pracovníky patronátních závodů.

V roce 1974–75 děti opět nacvičovaly na spartakiádu. Ze školy nacvičoval jeden celek starších žáků pod vedením E. Náprstkové a jeden celek nejmladšího žactva pod vedením E. Havránkové. Žáci se zúčastňovali sportovních a turistických soutěží konaných na počest ČSS 1975. Havarijní stav školní budovy byl prozatím vyřešen vybudováním ochranného lešení proti opadávající omítce a cihlám.

Rok 1976–77 znamenal další změnu ve výuce, v první třídě se začalo pracovat podle nové výchovně-vzdělávací soustavy. Znamenalo to např. nové učebnice, v matematice se objevily množiny.

Během prázdnin v roce 1977 začala generální oprava školy. Byla vyměněna okna, opravovala se střecha a škola dostala novou omítku. Toto vše se konalo jako příprava na oslavy 70. výročí otevření školy. Oslavy začaly v červnu 1978 besídkou žáků v sále restaurace u Konvalinků. Po prázdninách, 14. září 1978, proběhlo slavnostní odpoledne s výstavkou prací žáků. V pátek 15. září se konal Den otevřených dveří.

Počet žáků se opět zvýšil, do prvních tříd jsou zařazováni žáci z nového sídliště naproti kladenské nemocnici. Ve třídách bylo až 39 dětí. Na Československou spartakiádu 1980 nacvičovaly ve škole dva celky nejmladších žáků a celek starších žáků. Celek nejmladších žáků byl vybrán do Prahy. Dům ředitele školy byl přebudován na dům pionýrský. Ke slavnostnímu otevření došlo dne 20. prosince 1979, přítomni byli nejen představitelé okresu, města, občanského výboru, SSM, ale i zástupci tisku a přijela natáčet i televize. Děti tak získaly prostor pro využití volného času, tehdy především ke schůzkám jednotlivých pionýrských oddílů. Dnes je tato budova využívána školní družinou.

V květnu 1982 se konečně začalo s instalací ústředního topení. Rodiče žáků vydatně pomáhali především s přípravou na zavěšování radiátorů. Na jaře roku 1983 byla dokončena i přestavba sklepa na kotelnu a zahájen zkušební provoz. Kamna byla ze tříd vystěhována a škola připravena k prázdninovému malování a úklidu.

Na konec září 1983 byly připraveny oslavy již 75 let od založení naší školy. Ve třídách i na chodbách byly nainstalovány výstavy uměleckých děl bývalých žáků, historických fotografií a jiných archiválií připomínajících dlouhou historii školy. Oslavy a Dny otevřených dveří probíhaly ve dnech 29.–30. září.

Po dlouhých letech se v roce 1987 konala pro žáky 4. třídy škola v přírodě. V říjnu odjelo 34 dětí do Krkonoš na Kladenskou boudu, aby zde strávily tři týdny. Již tradičně jezdili žáci 7. tříd na lyžařský výcvikový kurz do Horního Lánova u Vrchlabí. Stále se velký důraz kladl na ideově-výchovné působení na žáky (zdůrazňování politických výročí), na mimoškolní a mimotřídní činnosti žáků (účast v kulturních, sportovních a branných soutěží) a na další politické vzdělávání učitelů.

Období po roce 1989 do současnosti

Sametovou revoluci 17. listopadu 1989 i v rozdělovské škole přijali s úlevou. Všichni pocítili štěstí z toho, že dny útlaku a hlupáctví jsou pryč a těšili se, že škola a učitel opět zaujmou ve společnosti důstojné místo. Na změny ve společnosti reagovalo i školství. Občanská nauka nebyla klasifikována, dokonce se neklasifikoval i dějepis v osmém ročníku a v pololetí ročníku sedmého.

Ve školním roce 1989–90 ze školy odešla její dlouholetá ředitelka Božena Šilhavá. Místo ní nastoupila Marie Vydrová, která tuto funkci zastává dodnes. Zástupkyní ředitelky se stala Pavla Révayová. Na škole pracovaly dva kulturní a devět tělovýchovných kroužků. Děti obstály v různých sportovních soutěžích i v porovnání se sportovními třídami. Bylo požádáno o zavedení plynového topení, přislíbeny byly opravy střechy a generální oprava toalet.

Zavedla se výuka cizím jazykům od pátých tříd. V rozvrhu se místo ruštiny objevila angličtina a němčina. V rámci této výuky se podařil hned v roce 1991–92 zorganizovat úspěšný zájezd dětí s učiteli do Dánska. V tomto roce byla přemístěna družina z hlavní budovy do vedlejší ve Vaitově ulici, bývalého pionýrského domu. Byl tak získán prostor pro vytvoření jazykové třídy. Školský úřad též zakoupil škole počítač, televizor a video. Kolem školy byl vybudován zelený pás a natřen plot kolen zahrady.

Slavnostní Akademií školy byly v červnu 1994 zahájeny oslavy 85. výročí školy. Akademie se konala 23. června 1994 v restauraci Jalta a byla velmi úspěšná. Žáci předvedli dokonalá vystoupení, připraven byl i den otevřených dveří ve školní budově. Začala dlouhodobá rekonstrukce školy. Pracovalo se během vyučování. Byly opraveny toalety, některé příčky na chodbách vybourány, nakonec celá budova vymalována. V roce 1995 byla dokončena plynová kotelna. Ve školním roce 1995–96 se školní docházka opět prodloužila na devět let, ze školy proto odešli jen ti žáci, kteří devítiletou docházku již splnili.

Text vznikl pro almanach 6. ZŠ v Kladně. Je redakčně upraven a krácen.

Datum: 14.12.2008, autor: Lucie Vodičková, kategorie: Příběhy, témata: Rozdělov, budovy, školství

Mapa

Komentáře

Zatím tu nejsou žádné komentáře.