Vrapice a doly na jejich katastru

Oblast, kde o bývalou důlní jámu zavadíte na každém kroku

Předchozí 1 2

Vrapice jsou nejvýchodnějším územím Kladna, připojeny k němu byly roku 1950. Součástí Vrapic jsou i dvě samoty – Ludmilin důl a Vrapický dvůr. Historii tohoto místa lze rozdělit na dvě období – středověké a novověké. Mezi těmito obdobími Vrapice na čas zanikly.

První zmínka pochází z roku 1320, skrze jméno Čeňka z Vrapic. Vrapice v té době bývaly vesnicí s farním kostelem a tvrzí. V roce 1450 bylo okolí výrazně postihlo tažení vojsk Jiřího z Poděbrad proti buštěhradskému pánu Jindřichu Libštejnskému z Kolovrat. Koncem 15. století se Vrapice staly natrvalo součástí buštěhradského panství. K roku 1548 se tvrz uvádí jako pustá a později zanikla. Z původních Vrapic zbyl jen kostel, který v období po Bílé hoře spravovali faráři z Lidic.

V druhé polovině 18. století, za panování bavorských kurfiřtů, se započalo ve Vrapicích dobývat uhlí. V okolí nynější vlakové zastávky vycházelo uhlí na povrch. Zpočátku převládalo jednoduché dobývání, později se přistoupilo k vyspělejším způsobům. Uhlí odtud bylo dodáváno na pálení cihel při stavbě pevnosti Terezín. Až do 40. let 19. století byly buštěhradské doly ve Vrapicích největším centrem těžby uhlí na Kladensku.

Po zrušení feudálního zřízení v roce 1850 se staly Vrapice součástí obce Stehelčeves. V letech 1851–53 vznikla tzv. Zippeho kolonie. Roku 1858 byla obnovená vrapická farnost, zaniklá za husitských válek, a současně postavena škola. Ve druhé polovině 19. století se těžba uhlí přesunula mimo Vrapice a ty staly spíše obytným sídlem. Ve 40. letech 20. století byla těžba obnovena, ale již na konci 60. let byla ukončena. Dne 9. září 1950 byly Vrapice odděleny od Stehelčevsi a připojeny ke Kladnu.

Toto bylo stručné seznámení s historií Vrapic. Cílem tohoto článku ovšem není přiblížit samotné Vrapice, ale především všechna důlní díla na jejich katastru. A těch bylo poměrně dost.

Důlní díla

Jáma Ludvík

Jáma se začala hloubit v roce 1813. Měla soudkovitý profil o rozměrech 3,8×2,1 m. Po různých potížích je hloubení v roce 1835 obnoveno a v roce 1840 je jáma dovedena do hloubky 123,27 m. Důl byl uzavřen v roce 1882. Dnes je situována v zahrádkářské kolonii na pomezí Vrapic a Dubí. Prostor jámy hledejte u bílého domku s plochou střechou (viditelný od zastavení Naučné stezky).

Jáma Václav

Při hranici s Dubím je v roce 1776 založena těžní jáma. Hloubka jámy činila 50 m. Později slouží jako větrní pro sousední jámu Šebestián. V roce 1802 přechází vlastnictví dolu Šebestián na Václava Černého. Jáma Václav ležela ovšem mimo převzaté míry, a tak o dalších osudech nejsou zachovány žádné údaje. Situována je přímo naproti dolu Nový Jan. Od roku 2011 ji označuje pomníček.

Jáma Šebestián

Jáma je zaražena v roce 1798. Její hloubka činí 50,1 m. Po převodu na Václava Černého je v roce 1811 obnovena. V roce 1836 zde Černý postavil parní stroj (druhý v revíru) a od té doby je užíván název Černého důl nebo Černého strojní důl. Jáma je situována v těsném sousedství jámy Václav a taktéž je od roku 2011 označena.

Jáma větrní Matyáš

Založení jámy nejspíše spadá do období kolem roku 1802. Byla založena zhruba 40 m od ústí štoly, které mimo větrání sloužila zřejmě i k čerpání vody. Zhruba 8–15m východně jsou situovány dvě šachtice. Jejich účel je prozatím nezjištěn.

Jáma Matyáš

Severně od původních dobývek šachty Starý Jan je okolo roku 1780 založeno několik drobných průzkumných šachtic. Nejspíše byly brzo opuštěny. Nejzápadnější šachtice je uváděna jako Matyáš.

Štola Matyáš

Založení štoly nedaleko původních buštěhradských šachtic se datuje krátce po roce 1802. Štola je známá a zajímavá svým točitým průběhem, kterým se rychle dostává na malém prostoru k vývoji sloje. Podle rozsahu díla a propojením s překopem Naděje–Ludvík je předpokládáno užívání pro delší časové období, a to minimálně do roku 1836.

Štola Jiří

Štola byla založena v roce 1776. Byla umístěna na jižním svahu vrapického údolí. Vzhledem k blízkosti vodoteče Dřetovického potoka lze předpokládat, že sloužila k odvodňování jižněji položeného rubání.

Jáma Starý Matyáš

Nedaleko od jámy Matyáš a rovněž nedaleko od hlavní silnice byla situována jáma Matyáš. Uváděna jako „Starý Matyáš“. Vznik této jámy lez datovat kolem roku 1780. V roce 2011 bylo zahájeno hledání jámy Matyáš a Starý Matyáš. Zatímco jámu Matyáš se zatím nepodařilo dohledat, jáma Starý Matyáš byla nalezena a brzy bude definitivně zabezpečena.

Štola Starý Matyáš

Štola založena mimo pozdější buštěhradské dolové míry i mimo dolové pole Václava Černého. V délce zhruba 80 m směřuje k porubům jámy Císařská Barbora. Účel, stejně jako období, nebylo prozatím zjištěno.

Jáma Císařská Barbora

V roce 1848 byla v hranici důlní míry Císařská Barbora založena jáma stejného jména. Jáma měla hloubku 32,2 m. Po vyuhlení nevelkého výběžku sloje, byla jáma po roce 1850 opuštěna (či není uváděná). Zhruba 30 m od jámy, směrem k vrapické škole, leží rozsáhlejší odval s charakteristickým propadem. K čemu toto dílo sloužilo, není známo, rovněž není známo ani jméno, ani doba provozu. Zajímavé ovšem je, že na všech starších mapách je odval zakreslen. Je možné, že právě tato lokalita by mohla být oním místem, kde nalezl uhlí Jakub Oplt a Václav Burgr.

Štola Hluboká Barbora

Zcela mimo vývoj sloje byla založena štola, která směřovala pod objekt starých dílen. Bývá uváděna jako Hluboká Barbora. Nejspíše se jednalo o odvodňovací štolu k severně položeným původním dílům.

Štola Starý Jakub

Severně od vrapické školy je situováno ústí štoly Starý Jakub. Založena byla v roce 1775.

Jáma Jakub

Severně od jámy Císařská Barbora a jižně od drážního tělesa byla situována další jáma. Založena krátce po objevu uhlí v této oblasti, tj. po r. 1775.

Jáma Bedřich

Západně od jámy Jakub a stále jižně od drážního tělesa byla v roce 1776 založena jáma Bedřich.

Jáma Nový Jakub

Necelých 20 m od jámy Bedřich je připomínána jáma Nový Jakub, někde uváděna jako Nejnovější Jakub. O období založení se lze pouze dohadovat, ale nejpravděpodobnější se jeví založení po roce 1776. Za zmínku stojí také rozsáhlejší odval v blízkosti, který však mohl být pro více děl.

Jáma Starý Jakub

Zhruba 80 m severně od štoly Starý Jakub je situována jáma téhož jména. Zda byla tato díla propojená, není jasné. Stejně jako bližší údaje o jámě. V místech, kde se jáma nacházela, je dodnes krásně čitelný propad.

Jáma František

Jáma František, která byla založená po roce 1776, byla nejzápadnějším dílem lokality „Na Stařinách“.

Jáma Svatý Václav

V lokalitě „Na Stařinách“, severně od jámy František, bylo situováno další z původních děl. Založeno bylo po roce 1775 a hloubka je uváděna kolem 11,4 m.

Štola Šebestián

V lokalitě „Na Stařinách“ se nacházela štola Šebestián. Založena po roce 1775. Na některých mapách je uváděna jako Isidor.

Štola Stará Barbora

V lokalitě „Na Stařinách“, v místě dnešního výchozu sloje, je k roku 1775 připomínána štola Stará Barbora. Na některých podkladech je uváděna pouze jako „Stará štola“.

Štola Mír

V roce 1953 byla v lokalitě „Na Stařinách“ založena těžní a průzkumná štola Mír. Těžba byla ukončena v roce 1958 po propadu velké prostory, kdy se muselo odtěžit i 2 m mocné nadloží. V obnažené stěně pilíře je odkryt profil 5 m mocné sloje. Byla ponechána kvůli ochraně drážního tělesa. Likvidace proběhla v roce 1968. Konečné zabezpečení bylo provedeno v roce 2004.

Stará štola

V lokalitě „Na Stařinách“, nedaleko od štoly Stará Barbora je situováno ústí štoly. Některé prameny uvádí založení v roce 1775 (tudíž by se jednalo o jedno z původních děl) a některé založení připisují Václavu Černému v roce 1813.

Štola Barbora

Další z množství děl v oblasti „Na Stařinách“. Založena byla v roce 1775. Ústí je situováno jižně od požářiště (rok 1781). Některé prameny připomínají štolu až do roku 1813.

Jáma Isidor

Jáma se nacházela při staré cestě k hájovně v lokalitě „Na Stařinách“. Na starších mapách je označena jako malá šachtice. Propad ani odval nejsou dnes patrny, a tak se lze dohadovat o jejím využití. (Při mé návštěvě společně s J. Grubnerem, jsme objevili v místě jámy celkem velký odval.)

Jáma Větrný Václav

Jáma byla založena v roce 1776. Byla propojena s jámami Nová Barbora, Jindřich a štolou Barbora. Hloubka jámy se uvádí kolem 11,35 m. V roce 1781, po prorážce do starých selských dolů, povstal velký požár a jáma byla v roce 1784 zasypána. Dnes je při cestě od Stařin na Ludmilu, po levé straně, krásně patrný odval s typickým propadem.

Jáma Stará Barbora

Severně od ústí štoly Barbora, v lokalitě „Na Stařinách“ byla po roce 1775 založena jáma Stará Barbora.

Jáma Nová Barbora

Jáma Barbora, později označována jako Nová, byla založena v roce 1776. Byla nejsevernějším dílem lokality „Na Stařinách“. Hloubka jámy byla 37,6 m. Stejně jako u jam Václav a Jindřich, se kterými byla propojena, zde v roce 1781 povstal požár a o tři roky později byla jáma zastavena.

Jáma Jindřich

Posledním dílem lokality „Na Stařinách“ je jáma Jindřich. Založení spadá do roku 1776. Z dochované zprávy ekcesisty Royše z roku 1784 a zprávy královského hormistra Jana Kristiana Fischera (z Jílového) z téhož roku je patrné, že jáma byla mělčí než jáma Nová Barbora (12 m), špatně větrané, ale bez problémů s vodou. Dále je patrné, že jáma měla povrchní až nebezpečnou výdřevu a velké problémy s tlaky, kdy stojky byly až do poloviny délky zamáčknuty do mělkého podloží. Provozování bylo ukončeno v roce 1784.

Jáma Leopoldi

Při cestě do Cvrčovic a nad požářištěm „Na Stařinách“ je v důlním poli Václava Černého uváděna jáma Leopoldi. Založena je nejspíše po roce 1802, kdy je v této oblasti úspěšně obnoveno dolování.

Jáma Ludmila

Na hranici katastrů Vrapice a Cvrčovice je zahájeno v roce 1822s hloubením jámy. Jáma měla soudkovitý profil (4,5×2,4 m). Kvůli obrovským přítokům vody postupovalo hloubení velice pomalu. Až po nasazení parního stroje v roce 1836 (nejspíše první na Kladensku), ji bylo možno v roce 1838 dokončit. Jáma odkryla sloj mocnou pouhých 1,8 m v hloubce 111,5 m. Jednalo se o první jámu na Kladensku, která překročila 100 m. Jáma procházela poruchové pásmo, a z toho důvodu naplnila to, co se od ní očekávalo. Postupně byla prohlubována. V roce 1861 dosáhla hloubky 214,2 m. Jáma byla propojena se štolou Josefskou, jámou Marie Antonie či jámou Ferdinand. Do roku 1891 sloužila jáma jako větrní pro jámy Ferdinand a Marie Antonie. Po tomto roce již nebyla funkční. V roce 1950 je jáma vzmáhána. O rok později byla postavena nová dřevěná těžní věž a jáma vybavena jako větrní. Ve stejném roce sem byl přenesen elektrický těžní vrátek z uzavřeného dolu Ferdinand. Jáma měla sloužit k snadnějšímu dorubání ochranného pilíře jam Prago II, později byla využita i pro otvírku zásob dolem Prago I. V 60. letech 20. století se těžní věž dostala do Státního seznamu kulturních památek. Přibližně v roce 1977 byla jáma zasypána a okolo roku 1989 došlo k demolici povrchových objektů, bohužel i zmíněné těžní věže. V roce 2003 došlo k definitivnímu zabezpečení.

Jáma Josef

Jáma je založena v roce 1807 Václavem Černým. Jáma měla hloubku 67,3 m a od roku 1810 se započalo s těžbou. Ukončení těžby souvisí s velkým důlním ohněm. Kdy ovšem nastal, není známo. Jáma Josef byla prvním odvážným pokusem, který objasnil vývoj sloje severním směrem od dosavadních děl.

Jáma větrní Antonie

Severně od jámy Antonie, u hájovny, byla v roce 1810 vyhloubena větrní jáma.

Jáma Antonie

Východně od hájovny, při cestě do Cvrčovic, vyhloubil v roce 1810 Václav Černý těžní jámu. Některé pozdější podklady uvádí název jako Antonín.

Jáma Starý Antonín

Jižně od hájovny je na počátku 19. století vyhloubena jáma. Jméno dostala pravděpodobně po Antonínu Černém, podílníku a bratru Václava Černého.

Štola Hořejší Antonín

Štola Hořejší Antonín patří k dílům, které otevírají oblast Na Stařinách. Je založena po roce 1802 a navazuje na jámu Starý Antonín.

Štola Antonín

Východně od dnešního přejezdu železnice se nachází nejjižněji položené dílo s názvem Antonín. Štola má délku přes 100 m a šroubovitou štolou je zaústěna v jámě Antonie. Založena po roce 1810. Dnes se zde nachází krásně dochovaný portál.

Jáma Maxmilián

Těžní jáma je připomínána k roku 1777. Situována nad silnicí do Cvrčovic, v obtížně přístupném místě.

Jáma Max

Větrní jáma založena v roce 1810 (1812?). Ležela necelých 100 m severně od jámy Maxmilián. Údajně sloužila k odvětrávání josefského pole. Provoz ukončen k roku 1888.

Jáma Nový Antonín

Severně nad železniční zastávkou, a provozem Prago IV, a těsně při silnici do Cvrčovic byla situována jáma. Zbylé údaje nebyly prozatím zjištěny. Je ovšem možné, že se nemuselo jednat o jámu. Současná situace terénu a velmi skromné pozůstatky naznačují, že by mohlo jít o štolu.

Štola 1. Máj

Západně od provozu Prago IV je v roce 1950 zaražena štola o délce 92 m. Provoz je ukončen již o dva roky později. Štola totiž vytěžila všechny dostupné zásoby při výchozu sloje. Dodnes je patrné místo, kde se štola nacházela.

Pomocná štola josefská I

V roce 1825 je kousek od železniční zastávky založena „přípravná“ štola. Ukončena je v roce 1871. Místo lze dnes relativně dobře, za pomoci mapy, najít.

Pomocná štola josefská II

Nedaleko ústí první „přípravné“ štoly, byla zaražena druhá. Měla podobný průběh a i ukončení lze klást do roku 1871.

Štola Stará Josefská

Společně se štolou Starý Bohumír, je Stará Josefská štola nejstarším dílem, které otvírá zásoby ve východní části revíru. Založena okolo roku 1776. Ukončena je v roce 1830, kdy těžba přechází do sousední štoly. Ústí je za žlutou budovou při Vrapické ulici, která sloužila pro potřeby Josefské (Ferdinandovi) što­ly.

Štola Josefská, též Ferdinandova

Štola byla založena v roce 1823 a dokončena o dva roky později, kdy se rovněž započalo s těžbou. Po prodloužení v roce 1841 je přejmenována na Ferdinandovu štolu. Těžba probíhala až do roku 1871, poté sloužila až do roku 1896 jako dopravní. V roce 1941 proběhlo znovuotevření štoly. Definitivní uzavření je roku 1968. Celková délka v době uzavření činila 340 m.

Štola Barbora

Založení této štoly není známé. Ale vzhledem k velikosti profilu (lichoběžník 2,75×1,9 m) a také proto, že na starších mapách není uváděna, se její vznik klade do 20. let 20. století. Štola se nacházela u vrapické zastávky. Zazdění ústí je datováno rokem 1969. Dnes je štola zabezpečena a opatřena pomníčkem, ovšem s velmi chybnými údaji (hlavně je označena jako Ludmilská štola).

Štola Víškova

Se znovuotevřením Josefské štoly v roce 1941 byla zahájena rovněž ražba pomocné štoly. Měla lichoběžníkový profil (2,4×2,6 m) a nacházela se nedaleko provozu Prago IV. Ukončena byla v roce 1959. V roce 2011 její ústí částečně odkryli sběrači kovů a kabelů.

Štola Ludmilská

Okolo roku 1838 je z prostoru u dnešní zastávky Kladno-Vrapice ražena štola. Celková délka činila 630 m a ústila do jámy Ludmila. Od roku 1840 je propojena s Josefskou štolou. Tím je zajištěno její odvodnění. Štola sloužila svému účely do ukončení jámy Ludmila a provozu Prago IV. Tedy do roku 1968.

Jáma Prago IV, též Antonín IV či Šachtička

S hloubením jámy a výstavbou provozu se započalo v roce 1940. O tři roky později bylo vše dokončeno. Jáma byla zaústěna do Josefské štoly, která byla v roce 1941 znovuotevřena. Hloubka jámy byla 33 m, soudkovitý profil o rozměrech 4,3×2,85 m. Postupně byly otevřeny netěžené zásoby základní kladenské sloje a zbytek hlavní sloje mezi doly Václav, Marie Antonie a Ludmila. I když byla jáma u železnice, problém se objevil při úpravě uhlí. Proto se vybudovala povrchová lanovka, která dopravovala uhlí do úpravny Prago I (Důl Zápotocký v Dubí). Její délka byla 1777 m. Definitivní zabezpečení jámy proběhlo roku 2004.

Štola Starý Bohumír

Stejně jako Stará Josefská štola je založena i tato štola. Tedy okolo roku 1776. Byla založena severovýchodně od štoly Staré Josefské těsně při později vybudované železnici. Krátce po založení vyvstal důlní oheň a od 80. let 18. století se vžívá lidový název „Na vyhořelé šachtě“. Další ohně jsou připomínány v letech 1812 a 1817. Poslední údaj o provozu se vztahuje k roku 1820.

Stará větrní jáma Josef

V roce 1807 je založena větrní jáma sloužící pro odvětrávání starých josefských porubů. Jáma sloužila do roku 1871, kdy byla výdřeva zachvácena ohněm.

Nová větrní jáma Josef

Jáma byla založena v roce 1871 jako náhrada za starší, která byla zachvácena ohněm. Hloubka byla 16 sáhů. Se starým dílem byla spojena 2 sáhy dlouhou přepážkou.

Jáma Bedel, též Bedelova mašina

Jáma byla založena v roce 1810. Byla vybavena šlapacím kolem. Dlouhá léta byl prostor jámy hustě zarostlý. Avšak po překonání se naskytl krásný pohled na propad. To již od roku 2011 neplatí. Jáma byla zabezpečena a opatřena pomníčkem.

Stará větrní jáma Bohumír, též větrní Bohumír I

Zhruba 300 m severně od ústí štoly Nový Bohumír je založena větrní jáma. Nejspíše byla založena po roce 1815. Od roku 2011 je jáma zabezpečena a opatřena pomníčkem.

Nová větrní jáma Bohumír, též větrní Bohumír II

Severně od prvé jámy je okolo roku 1825 založena druhá větrní jáma. Stejně jako předchozí jáma, tak i tato měla být zabezpečena. Bohužel se stalo, že se jámu nepodařilo konkrétně lokalizovat.

Štola Starý Antonín

Dnes již pod drážním tělesem, byla koncem 18. století založena štola. Uvádí se, že by se mohlo jednat o jámu, avšak tento fakt je nepravděpodobný.

Štola Nový Bohumír

Ústí štoly, někdy uváděné jako Dědičné štoly, je situováno u posledního domku před vrapickou kolonií u hlavní silnice. Její založení spadá do roku 1810 a původně sloužila jako těžní. Později, až do roku 1896, sloužila jako větrací a jízdní. Při rozměrech 1,4×2,1 m a délce 270 m je v roce 1941 znovu otevřena a funguje až do roku 1968. Zabezpečení, s možností odvádění důlní vody, proběhlo roku 2003.

Jáma Kristiana

Jáma byla vyhloubena kolem roku 1810. Sloužila pro potřeby odvodňování důlního pole dolu Starý Václav. Ústí bylo zlikvidováno při stavbě železnice v roce 1853.

Štola Starý Václav

Konkrétní rok založení štoly není písemně doložen. Jelikož byla štola propojena s dolem Kristiana, tak lze odvodit založení kolem roku 1810. Ústí štoly je situováno na kraji kolonie, jižně od později postaveného domu, pod kterým prochází.

Štola Nový Václav

Štola Nový Václav se nachází zhruba 65 m východně od starší Václavské štoly, severně od kolonie dělnických domů. Založení je kladeno do období let 1810–1820.

Jáma Starý Václav

Severně od ústí štoly Nový Václav je situována jáma, která byla se štolou propojena. Období založení je stejné jako u štoly (1810–1820). Ústí bylo později smeteno povrchovým uhelným lomem Teplák.

Jáma Karolina

Těžní jáma nacházející se severně od dělnické kolonie a v těsném sousedství železnice je založena v roce 1840. Důl je provozován do roku 1870. Po propojení se štolou Karolina slouží jáma do roku 1894 jako větrní.

Jáma větrní Václav, též Václav II

Větrní jáma Václav byla nejseverněji položeným úvodním dílem ve vrapickém východním revíru. Po těžní jámě Václav ve Cvrčovicích je nazývána Václav II. Jáma je založena v roce 1845 a sloužila jako jizdní a větrací. Je rovněž propojena s jámami Karolina a Marie Antonie. Ukončení provozování 50,2 m hluboké jámy je datováno rokem 1896. Demolice provozní těžní budovy proběhla až v roce 1945.

Štola Václav, též Svatý Václav

Štola je založena nad pozdější kolonií v roce 1812. Údajně je krátce po založení zazděna pro nebezpečí požáru a západně byla založena štola Nový Václav.

Štola Karolina

Severně od kolonie, těsně při ústí štoly Starý Václav, je v roce 1870 založena těžní štola. Jejím účelem bylo vydobytí zbytků jižního důlního pole dolu Václav ve Cvrčovicích. Štola těžila až do roku 1894, kdy byla těžba ukončena. V 60. letech 20. století narazil na pozůstatky tohoto díla a sousedního díla Svatý Václav povrchový lom Teplák.

Štola Dvořákova

Kvůli odvětrání severně položených zbytkových dobývek Ferdinandskou štolou byla v roce 1953 vyražena větrní štola Dvořákova. Štola o délce 630 m a rozměrech 1,6×1,9 m je dnes situována na zahradu rodinného domku ve Vrapicích. Ústí je od roku 1972 po šesti metrech zazděno a slouží jako sklep. Definitivní zabezpečení proběhlo v roce 2004.

Štola Nový Antonín

Severně od zástavby kolonie je situováno ústí další štoly. Konkrétnější údaje nejsou prozatím známé. Novější mapové podklady uvádějí dílo jako jámy, tento údaj je ovšem nepravděpodobný.

Jízdní štola K Vítku

Založení tohoto díla není známo. Štola sloužila jízdním účelům. Směřovala na sever, kde navazovala na vítkovská díla.

Štola Václavova

Těsně pod hranicí nové zástavby dělnické kolonie je situována štola náležející k dolu Vítek ve Cvrčovicích. Štola zajišťovala odvodňování severních partií dolového pole. Ústí je dnes dáváno do tělesa mostní komunikace mezi nejseverněji položené rodinné domky.

Jáma Prokop

Jáma Prokop se nacházela východně od dělnické kolonie. Založena a provozována byla po roce 1882. Do tohoto roku se totiž nevyskytuje na žádných mapových podkladech. V nejbližším okolí jámy se nacházelo několik bezejmenných šachtic.

Štola Amálie

Štola Amálie byla ražena v roce 1785, a to krátce po požáru uhelen „Na Stařinách“. Byla situována pod křižovatkou cest k vrapickému kostelu. Zprvu sloužila jako těžní a poté byla přeměněna na odvodňovací. Poslední údaj o štole se vztahuje k roku 1838. Zhruba 190 m od ústí štoly je zmiňován světlík, který nebyl v současné zástavbě dohledán.

Štola Prokop

Štola byla údajně založena v roce 1830. Byla nejvýchodnějším dílem ve východním vrapickém revíru. Štola byla provozována až do roku 1968, kdy je uzavřena. V posledních letech provozu sloužila jako jízdní, větrací a dočasně i odvodňovací. Profil štoly v době likvidace byl lichoběžníkový o rozměrech 2,6×2,0 m.

Nyní ještě na jednom místě uvedu důlní díla, které jsou dnes označené pomníčkem.

  • Jáma Václav
  • Jáma Šebestián
  • Jáma Ludmila
  • Jáma Prago IV
  • Štola Nový Bohumír
  • Jáma Bedel
  • Jáma Bohumír I
  • Štola Mír
  • Štola Dvořákova
  • Štola Barbora – chybný pomníček (označena jako Ludmilská štola a informace částečně patří Víškově štole)

Datum: 11.12.2011, autor: Suchomel Jiří, kategorie: Příběhy, témata: doly, průmysl

Komentáře

Zatím tu nejsou žádné komentáře.