Vteřinové zastavení

Stanislav Pavlík po letech vzpomíná na práci v železárnách

Zavolal mi syn: „Šel bys se mnou a s dětmi podívat do hutí?“ Jeho vzpomínky z mládí, kdy o Prvním máji jsme si mohli prohlížet běžící hutní provozy, ho přivedly k nahlédnutí do prostoru hutí dnes. Chtěl si oživit, co kde bylo a co už nenávratně zmizelo.

Nebyl jsem v těch prostorách mnoho let. Velké provozní haly už nejsou. Zůstalo železobetonové zásobovací zařízení u vysokých pecí, včetně dopravního železničního mostu. Ten nám umožnil rozhlédnout se po zaniklých provozech. Blízko tohoto mostu jsem měl pracoviště, kterému se říkalo „palác národů“.

Oproti okolní zástavbě je tento jednopatrový „palác“ nepatrným objektem, který zatím přežil celou devastaci. Odkud se vzal jeho neobvyklý název? Když se stavěla jedna vysoká pec, bylo okolo ní vybudováno zařízení staveniště a jeho součástí bylo i technické zázemí, uvedený „palác“, jenž byl propůjčen všem dodavatelům, kteří se na výstavbě podíleli. Protože na výstavbě pracovali i zahraniční dodavatelé, snadno se vžilo uvedené pojmenování. Hutní montáže, generální dodavatel stavby, ji postavil jako ocelovou hrázděnou budovu. Po dokončení výstavby pece ji Hutní montáže předaly k dalšímu využití Spojeným ocelárnám.

Když se vracím k této návštěvě, probíhá mi myslí „film“, který mi připomíná, co vše utvářelo nejenom můj život. A toto je skutečně jen vteřinová vzpomínka.

Datum: 27.1.2008, autor: Stanislav Pavlík, kategorie: Příběhy, témata: průmysl, železárny

Mapa